close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Červenec 2012

Pane, vy jste lesba!

31. července 2012 v 19:16 | Tereza
Poznej svého nepřítele! :) Tak ho poznávám čím dál víc a už ho skoro znám :) A znám ho teď natolik, že si z něj začínám dělat přítele... je to moje transsexualita. Už mi není na obtíž, protože jí nemusím tajit. Už je to venku a jsem to já. A to je úleva.

Před 3 hodinami jsem dorazila z Prahy. Jsem docela unavená z toho mučení :) Rozhodně to nebylo moc příjemné, i když p. Weiss byl milý.

Zase se tu budu snažit nevyzradit úplně veškeré detaily, ale přitom říct všechno :)

Ráno jsem vše krásně stíhala. Zaparkovala jsem na parkovišti v Letňanech:

Né, ta fotka není klikací! :))) Moje nedokonalosti jako jsou vousy fakt světu ukazovat nebudu. :)

V Praze jsem měla hodinu a půl času, tak jsem v klidu dojela metrem na I.P.Pavlova a tam pěknou procházkou kolem moc hezké cihlové porodnice u Apolináře přímo do Apolinářské 4.

V pozadí za bílými auty se ulice svažuje prudce dolů.

Prošla jsem kolem Sexuologického ústavu a šla ještě dolů na 20 minut sednout na lavičku u zastávky. Tam jsem si napsala smsky a šla zase zpátky.
Věděla jsem od Míši, že budu muset do druhého patra. Protože ono tu je toho víc.
A taky jsem měla před očima text Lucky, která psala podobný blog asi před pěti lety přede mnou. (Bohužel se mi ji nepodařilo kontaktovat.) Psala, že k Weissovi se nemůže po schodech - prý asi abychom tu nepotkávali různá individua :) Ale musí se výtahem. Ono by to nebylo nic neobvyklého, ale jsou tam schody, které vedou nahoru, ale nahoře jsou zamčené dveře. Tak jsem jela výtahem.
Hned naproti výtahu sídlí sestra, která rozčleňuje pacienty do jednotlivých ambulancí na patře. Těch tam bylo asi 4-5. Jakmile jsem vešla, hned si mě všimla a pozvala mě k sobě. Nebyla tak milá, jako sestra u Hanky.

Vzala si občanku, průkazku pojišťovny, skásla o 30 Kč a sepsala se mnou kartu. Zase dokola ty samé údaje. Pak vzala kartu a řekla, ať jdu s ní. Až na konci chodby vlevo sídlí p. Weiss. U stolku seděla nějaká maminka s holkou, která byla očividně ve stejné situaci jako já, protože právě vyplňovala testy.
Sestra zaklepala, vylezl p. Weiss, vzal si kartu a s úsměvem mě požádal, abych si sedla a počkala, že tam má pacienta.

Sedím na židličce naproti ordinaci p. Weisse a dívám se směrem k výtahu (na konci vlevo - není vidět)

Tak tady na těch židličkách už nás sedělo, říkala jsem si. Bylo 10:20 a já byla objednaná na 10:30. Naproti mě seděla ta maminka a její "dcera" vyplňovala testy. Měla na sobě černou sukni, šedou dámskou halenku, řetízek kolem krku, černé ponožky a pantofle. Měla blond vlasy na mikádo a byl to vyloženě jemný ženský typ. Jen ten hlas... ale to se upraví.
Proč tu píšu ten popis... protože jsem přemýšlela nad tím, jaké má někdo štěstí, že může jít rovnou v sukni... Žádné vousy, žádné mužské rysy v obličeji. Byla lehce namalovaná, takže jí to i docela slušelo. Podle mě jí bylo tak max. 20. Snažila jsem se na ně nedívat, protože ani oni mě nevěnovaly žádné pohledy, kromě pár počátečních.

Ta atmosféra na chodbě, kde jsem čekala, byla taková zvláštní. Po dvaceti minutách čekání mě napadlo zapnout diktafon a nahrát všechny ty zvuky... ale teď doma jsem zjistila, že to tam není moc slyšet, takže z toho nic nebude. Vynasnažím se to aspoň popsat...

Od sestry se linuly dlouhé tóny smyčcových nástrojů v relaxační hudbě... občas velmi VELMI monotónní a stále se opakující, takže jsem si začala připadat spíš než na sexuologii na psychiatrii... do toho se ozývalo občasné mluvení p. Weisse, takže občas bylo i něco rozumět. Slyšela jsem ženský hlas, ale přitom otázky směřované na muže. Já teda nevim, jestli to tu můžu takhle psát - asi bych neměla :) Ale na druhou stranu proč ne. Prostě to k tomu patří.

Na konci rozhovoru jsem slyšela: "...takže podle mě to ještě není zcela tak jasné. Přečtěte si tuto knížku a když se pak rozhodnete, přijďte zase za mnou..." A vyšla maminka asi se 17tiletým chlapcem (oblečeným chlapecky) s dlouhými vlnitými vlasy.

Uff. To by se mi chtělo odpovídat na ty intimní otázky před mamkou! :)

Zavolal si mě dovnitř.
Vyfotila jsem si jmenovku na dveřích jeho ordinace :)

Představil mi velice hezkou budoucí doktorku (jméno jsem bohužel zapomněla) - blondýnku v riflích a úžasných rozvázaných kotníkových teniskách :) Byla tu na stáži. Ach ten milý úsměv! :) Moc mi to ale neulehčovalo, že tam byla. Weiss totiž rovnou přišel k věci... Zeptal se ještě, v jakém rodu chci být oslovována a začalo se. Některé otázky byly opravdu tak intimní, že byste je neřekli ani nejlepší kamarádce. (I když té možná jo :). Takže jsem se snažila nějak vykoktat odpověď a strašně se styděla před tou blondýnkou. Pak ale něco řekla, usmála se a bylo to už v pohodě, takže jsem se rozpovídala. Vůbec si tam ale nepřipadáte jako exot :)

"Pane, vy jste lesba!" ... a smích! :) Teda, ne tak moc můj, jako spíš p. Weisse (ani blondýna se nesmála :))). Ale tohle stejně říká každému. Tak k takovému závěru bych faaakt nedošla! :D Ale jinak mi říkal "Terezo".

Probrali jsme stručně univerzálními otázkami mé dětství a současnost v klíčových momentech, nakreslila jsem postavu (hurá! Konečně! Zatím jsem kreslila u psycholožky jen strom :) a vrazil mi do ruky tři testy, které jsem šla vyplňovat na chodbu.

Byly to otázky ze života s odpověďmi ano - ne. Takové testy byly dva.
Ten třetí byl opět mnou nenávidený logický Ravenův maticový test.

První nejjednodušší otázka z Ravenova testu - původně jsem sem chtěla dát tu poslední nejtěžší, protože ta je fakt nad mé chápání, ale to bych jí vlastně prozradila a to nechci.

Test jsem si neofocovala - tenhle obrázek je z netu!
Kdyby měl někdo zájem si ho udělat, tak může tady http://www.avlisad.com.ar
Je to asi jediný Ravenův test zdarma - ty na jiných stránkách vás to nechají vyplňovat do konce a pak chtějí 20 dolarů :) Tenhle je zadarmo. Španělština není problém. Na úvodní stránce vyplníte Jméno a Věk a jde se na to.
Správné odpovědi vám to neukáže - pouze na konci to vyhodnotí vaše odpovědi a zařadí do IQ skupin, příp. určí i IQ. (To moje je tajemstvím :) Jo a máte na to 40 minut!
(Pokud máte dost odvahy, tak mi tu můžete v komentářích nechat vaše zkopírované hodnocení! Pak tam dám i to svoje :)

Protože ten test neukazuje někdy na konci IQ skóre, ale pouze "Rango" (Rozsah) a stupeň, tak tady jsou jednotlivé stupně:
Rango I - Intelektuálně výjimečný - skóre rovno nebo vyšší než 95 percentil
Rango II - Intelekt vyšší než průměr - skóre rovno nebo vyšší než 75 percentil
Rango III - Intelekt průměrný - skóre mezi 25 až 75 percentilem
Rango IV - Nižší než průměrné intelektuální schopnosti - skóre pod 25 percentilem
Rango V - Špatné intelektuální schopnosti - skóre pod 5 percentilem

A ještě vybraná IQ skóre, podle počtu správných odpovědí:
(berte to orientačně, protože výsledky se liší +- 1 stupeň)
59/60 - IQ 138-139
58/60 - IQ 136
57/60 - IQ 134
55-56/60 - IQ 132-134
50/60 - IQ 130-132
45/60 - IQ 115
34/60 - IQ 90
Výsledky se totiž vyhodnocují ne jen podle počtu správných odpovědí, ale také podle obtížnosti těchto odpovědí. Někdy ten test vyhodí IQ a někdy jen "rango", ale to by vám mělo stačit :)


Říkala jsem mu, že jsem to už vyplňovala před měsícem u psycholožky, ale on že to prý nevadí, že můžu znovu :))) Takže se mi z toho vycouvat nepodařilo. Hlavně, že mi psycholožka nabízela výsledky pro Hanku i pro Weisse a nikdo nic nechtěl.

Takže jsem musela zapojit mozek a zapsala odpovědi. Mezitím tam dorazila nějaká delegace, která chtěla vidět spermobanku hned vedle mě... škoda, taky bych jí chtěla vidět :) Weissovi pořád někdo volal - pacienti, rodina, média... tak jsem čekala, až dohovoří, zaťukala a dala mu testy s tím, že se ho musím ještě zeptat, jak to tedy vidí. Ale on mi to řekl sám.

"Z mé strany problém nevidím, nemáte se čeho bát - zprávu pošlu paní doktorce Fifkové." :)
Jupííí!
Tak jsem byla ráda. Sebrala jsem se a šla na metro.

Porodnice U Apolináře

Napadla mě jedna zvláštní věc, kterou sem ovšem nemohu napsat, protože by toho mohl někdo zneužít. Ale osobně si o tom klidně s někým ráda promluvím :)


V Letňanech jsem si ještě zkontrolovala, jestli už přišla nemocenská za červen (je 31.7.!!!) na účet - a ono nic! Přitom dnes je poslední den, kdy jsem mohla zaplatit SIPO. To je fakt super. Byla jsem z toho docela špatná. Budu teď muset všechno zaplatit zvlášť, až nemocenská dorazí.

Doma jsem hned povyprávěla mamce, jaké to bylo a šla zjišťovat, jak je to s tou nemocenskou.

"Dle znění § 110 zákona č. 187/2006 se dávky vyplácejí nejpozději ve lhůtě do 1 měsíce následujícího po dni, v němž byl stanovený doklad pro nárok na výplatu dávky doručen okresní správě sociálního zabezpečení."

Já šla pro "lístek na peníze" k doktorce 29.6. - to byl pátek a ještě ten den jsem ho poslala do práce do Prahy. Jenže byl víkend, takže jim to mohlo přijít tak v pondělí 2.7. a bůhví kdy to došlo na OSSZ! Tak to teda koukám. Přijde mi to, jako když zaměstnavatel neplatí mzdu svým zaměstnancům. Jenže teď jí nemám já od státu. Po deseti letech marodím a nemám z čeho žít. To je fakt šílený. Takže červnovou nemocenskou dostanu v srpnu...

A do toho fakt, že dnes mi vlastně nemocenská končí a zítra se musím dostavit do práce, protože mi náš oblastní manažer ještě neodepsal, ke kterému dni si můžu napsat dohodu o ukončení pracovního poměru, protože musí ještě zjistit, kolik mám dnů dovolené a ta fůra přesčasů... On tam měl zítra být, ale přesunul si tu návštěvu našeho obchodu na další týden.

Takže tam zítra ráno na 8:30 musím a budu mít v ruce papír od doktorky, že tu práci (tahat 40 kg krabice) dělat nesmím. Tam, kde všichni dělají všechno. Ale hlavně jsem domluvená s oblastním na té dohodě... a s tím by problém být neměl. Navíc by tam byli dva skladníci a to taky nejde. Kdyby s tím měli problém (jakože nebudou), tak jim řeknu, že si teda napíšu výpověď ze zdravotních důvodů, kde je i odstupné :) A tomu se oni brání zuby nehty... odstupné ani nechci, protože vím, že by udělali cokoliv, aby mi ho nedali... že bych šla na paragraf, protože na každého se něco najde (jak vždycky oblastní říkával).

Nemám problém vstát a jít tam... mám problém si odlakovat svoje krásný růžový nehty... vyndat si náušnice, protože je tam nemůžou někteří kolegové rozdejchat... obléknout se pánsky! Tak, jak jsem už dva měsíce nebyla oblečená!!! Zase šílím... ale vím, že je to jen ten den, než se to dořeší.

A vůbec - já si na zítra žádné nehty odlakovávat nebudu! Normálně tam půjdu s nimi. Akorát náušnice si sundám, protože ty bych v tom skladu ztratila. Představte si, holky, že jdete zítra do práce nebo do školy, ale ráno se nenamalujete! Tak takhle se budu zítra cítit :( I když řasy si namaluju aspoň tou hezkou hnědou řasenkou od Léni...
A napadla mě ještě jedna věc - škoda, že mám pořád ty vousy - ty mě to ženské sebevědomí prostě sráží na dno - ale byla by docela legrace na zítra se obléknout vyloženě žensky a zajít do práce jako Tereza!!! :))) To bych si fakt vychutnala! :))

Já už chci za svým klučičím životem udělat tlustou čáru.......

Dneska lehnu a usnu...

Druhý předvečer

30. července 2012 v 22:37 | Tereza
Je půl jedenácté večer. Obvykle touhle dobou nechodím spát, ale dnes se vynasnažím, protože vstávám po páté ráno, abych se stihla namalovat, učesat, obléknout...prostě upravit a cítila se co nejvíc žensky, když jedu k tak vzácné návštěvě, jakou je prof. Weiss :)

Nehty už mám taky nalakované - jedna vrstva třpytivá a přes ní slabě růžový lak. Líbí se mi to. Už se ale těším, až budu mít ten oranžový z Rossmanna, co ho tam mají tak často vyprodaný a co mě na něj tak nalákala Monika :)

Zítřek bude zvláštní kromě otázek na tělo i tou cestou.

Auto zaparkuji totiž na záchytném parkovišti v Letňanech a odtamtud metrem na I.P.Pavlova. Pak už je to asi jen 20 minut pěšky uličkami až k cíli... ale tahle cesta mi připomíná, jak jsem přesně tou samou cestou dělala společnost mé manželce ještě na jaře. Jela totiž do Stomatologického ústavu v Kateřinské ulici, což je ob dvě ulice poblíž toho Sexuologického. Takže zaparkuji na témže místě, pojedu metrem a vystoupím na témže místě a půjdu kousek "s manželkou"... doprovázela jsem jí celá šťastná, že jí můžu dělat společnost a byla jsem ráda, že jsem s ní. Teď tam budu sama...

...ještě že mám SMSky, které mám komu psát, že holky? ;)

Tak já se jdu pokusit usnout. Nemám takové nervy jako minulý týden, ale stejně mám strach. A současně se těším. Tyhle příležitosti, kdy se můžu namalovat, hezky obléknout a jít ven na veřejnost miluju...

Minirozhovor s Jess z Kanady

30. července 2012 v 13:23 | Tereza
Napsala mi zase Jess z Kanady.

A odpověděla mi na některé mé otázky, jak to chodí tam u nich za velkou louží:

Kdy byla u tebe zahájena HRT?
Trvalo 3 sezení s terapeutem, než jsem získala HRT, ale myslím, že žiji ve velmi liberální zemi...

Jaký používáš make-up?
Nikdy jsem make-up moc nenosila, takže vlastně žádný.

Jak jsi potkala svojí současnou partnerku?
Jsem lesba a je mi celkem u pr***e, že bych měla přitahovat muže a setkávám se s tím až moc často na můj vkus...

Jakou formou užíváš hormony?
Zkoušela jsem transdermální náplasti (dost drahé), ale po celou dobu jsem teď na práškách. Injekce nejsou v Kanadě povolené.

Jaký způsob trvalé epilace je nejlepší? IPL, laser nebo elektrolýza?
Pokud máš tmavé chlupy/vousy, je laser lepší než elektrolýza a také mnohem rychlejší.



Když to tak vezmu, tak vlastně make-up používám jen proto, abych zakryla vousy. I když je fakt, že se mi líbí dokonalejší vyhlazená tvář (a taky tvářenka :). Ale nesmí se to s ní přehánět. Pokud bych na tváři neměla žádné vousy, pak bych to možná taky zkusila bez make-upu... Jooo hold Jess už je dál :)

Na otázku, jak se seznámila se svou současnou partnerkou mi přímo neodpověděla, ačkoli v minulém mailu psala, že partnerku má. Mě právě zajímalo, jak konkrétně takový člověk přijde k (lesbické) partnerce :)

Netušila jsem, že v Kanadě není povolené injekční podávání hormonů. Na youtube jsem viděla, jak si některé Američanky píchají hormony injekčně a uvádí tam, že tato metoda je účinnější.

A co se týče epilace, tak teď už v tom začínám mít konečně trochu jasno :)

Časová osa (vertical timeline)

30. července 2012 v 12:59 | Tereza
Rozhodla jsem se mapovat své důležité mezníky v této vertikální časové ose odrážející skutečnost (nikoliv představu):



Apolinářská 4

30. července 2012 v 9:33 | Tereza
A Sexuologický ústav v Apolinářské 4 v Praze, který poctím svou návštěvou zítra...


V té Praze je všechno do kopce! :) A také takové historické!

Kostřava luční

29. července 2012 v 23:51 | Tereza
Kde jsou ty časy, kdy jsem šla v deset večer do postele, přišla tam za mnou manželka a povídali jsme si třeba ještě hodinu. Pak jsem se k ní přitiskla a spokojeně usnula... Každé ráno i večer dostala pusu. Celých 11 let. Nebylo jediného rána ani večera bez polibku.

Tak teď si aspoň povídám s Monikou (F), Léňou (F), Nikčou (F) nebo Anetkou (F). A vlastně ještě s Janičkou (MtF), Míšou (MtF), Verčou (F), Kačkou (F)... :))) To je taky dobrý :) I když v posteli se k nikomu přitisknout nemůžu...

Je zajímavé, že letošní červen byl první v mém životě, kdy jsem nedostala alergii na pyl - na kostřavu luční - mého nenáviděného nepřítele, který mi hodně ztěžoval život vždy 3 červnové týdny v době jejího kvetení...


Že by to nějak souviselo s tím, že už nejsem tím, kým jsem bývala? :) Nevím. Ale všimla jsem si toho v červenci po odkvětu téhle trávy a zjistila, že mám ještě pořád plnou krabičku Zyrtecu, přičemž jsem si preventivně vzala jen jeden jediný...


A cítím ještě jednu výhodu - nejsem ničím omezená. Na stole mi leží můj pas, který jsem si přinesla ze starého bytu. Je platný do r. 2016. A každý den mi připomíná, že se můžu sebrat a někam odjet. Kamkoliv budu chtít. Najednou mě nikdo nedrží, nikomu nemusím říkat, kam jdu a můžu si svobodně dělat, co chci. A to si taky dělám... A od 1.8. už konečně nebudu vázaná časy vycházek v neschopence a budu opět tak svobodná, jak jen mohu být... tak jako jsem byla na konci 90. let v Krakově. Ten pocit už se nikdy neopakoval. Ale teď je tu zas...

Snažím se na tom všem najít něco dobrého.

Ještě že mě nenávidí

29. července 2012 v 19:49 | Tereza
Ještě že mě má žena nenávidí, protože jinak bych stála před neřešitelným problémem.
Před chvílí jsem dovezla malou zase k její mamince 16 km odsud. Usnula mi v autě, jinak si povídáme. Byla tak roztomilá. Hned skočila mamce kolem krku a ta jí musela nosit. A já se s ní ještě mazlila - zase tak blízko manželky, která dnes nebyla vůbec rozčílená, napěněná ani nekoukala jakoby mě chtěla zabít.

Vzpomněla jsem si na ten můj nedávný sen, kdy mě pohladila a já se z toho rozbrečela.

Když jsem nasedla zpátky do auta, měla jsem slzy v očích. Před očima se mi odehrávaly všechny ty šťastné chvíle, které jsme prožili tady a začala jsem přemýšlet, co bych udělala, kdyby mi řekla, že by to chtěla všechno vrátit, že bude všechno jako dřív, ale za podmínky, že se ženou nestanu.

Za prvé je to naprostý nesmysl, který mě nikdy nečeká, ale uvědomila jsem si, jaké mám štěstí, že mě má žena nenávidí...

Jak to mám díky tomu jednodušší.

Nechápu, proč to ve své hlavě řeším, když je to nesmysl.

Vím, že nemůžu žít jako muž a vím, že nedokážu žít bez manželky a dcerky.
(Mluvím tu o manželce, ale je to vlastně už exmanželka. Jen čekám, kdy mi ze soudu přijde potvrzený rozvod i na papíře.)

Ale to je pořád dokola, já vim.

Potřebovala bych se už někam pohnout. Nejen s Terezou, ale i s osobním životem.

A taky jsem občas úplně nepříčetná, když se podívám sama na sebe v uni oblečení (třeba ve výloze) a vidím v ní muže, který nikdy nebude vypadat jako žena... zatímco mám občas kupodivu i chvíle, kdy se doma před zrcadlem v tom samém uni oblečení vidím jako žena a hned mě to tak navnadí, že je mi hezky.

Zajímala by mě statistika subjektivních pocitů transsexuálních osob, jak hodnotí sami sebe z pohledu veřejnosti.
Četla jsem, že existuje i skupina osob po přeměně, kteří nežijí životem ani jako muž ani jako žena a zůstávají kdesi napůl. Děsí mě tyhle "nedodělky". Já nechci být muž! Ale chci být žena! Budu šťastná, když mužem být přestanu, ale lidé mi občas řeknou "pane"?

Ale tohle asi řeší každý v mé situaci.

Nikdo nám nemůže dát žádné záruky, jak to dopadne, jak zafungují hormony, jaký vliv to všechno bude mít na náš vzhled.

Jsou holky, které už teď před HRT vypadají jako holky. Jasně, že řeší více klučičí tvary, vousy, hlas... čili věci, které se dají přeměnou odbourat, ale vidím to třeba na Nataše ze Znojma:

Z fleku může jít ven a poznali byste to na ní někdo? Je úžasná.
Psala mi, že o HRT uvažuje, ale ještě nikam nešla :) Kromě mužských rysů, které se jí zatím daří zakrývat, nemá vlastně až takovou motivaci to řešit, protože si dokáže pomoci sama. Na školu chodí také jako dívka a žije už vlastně dívčí život teď. To je sen tohleto :) I Týnka, která je její spolužačkou, mi kdysi říkala, že je úplně v pohodě a nikdo jí tam neřeší.

Nebo mi poslala fotky Bella z Chorvatska, která mě nedávno kontaktovala kvůli mému videu na youtube a říkala, jak se jí líbím :) Ona je fakt něco! Když mi dá svolení, tak do tohohle článku vložím ještě její fotky. Psala, že má problémy s vousy, že večer už to jde poznat a také s boulí mezi nohama. Ale Bella může jít klidně ven hned... to jsem jí taky napsala a odepsala mi, že chodí ven jako žena a že se jí líbí, když s ní muži hovoří jako se ženou, aniž by cokoliv poznali. To chápu :) A smutně koukám, že chci taky :)

Je fakt, že takových šťastných není moc.

Na druhou stranu jsem viděla na youtube i tak mužské rysy, že se velice špatně odbourávají a podle mě zcela odbourat nepůjdou (neberu-li v úvahu např. plastickou operaci obličeje). Ale co hormony nezmůžou, to zmůže plastický chirurg :)

(Po kliknutí na celý článek se vám ještě zjeví moje oblíbená moderátorka Radka Kocurová z dnešní předpovědi počasí, kterou jsem si sem prostě musela vložit kvůli její ženskosti a rozhodně vás nenutím se na ní dívat :)

Jak musí vypadat ideální manžel - video

29. července 2012 v 1:13 | Tereza
Hrála jsem si a zpracovala jsem svůj obrázek "Jak musí vypadat ideální partner" vytvořený 20.7.2012 do následujícího videa:


Počasí +34 C

28. července 2012 v 11:24 | Tereza

Předpověď počasí na dnešek 28.7.2012.
Vedro, vedro, vedro!
Mraky zatím nikde, takže to praží.
Můj on-line USB teploměr
ze studeného balkónu ve stínu mi teď půl hodiny před polednem ukazuje 27,6 C.

I když na 16.7.2007 to nemá :)


Ale proč to sem píšu... :)
...no protože mám na sobě oranžové tílečko a bílou sukýnku a je mi krásně! :) Užívám si to.
Ta lehkost, ta jemnost, vzdušnost a pohodlnost, ženskost a jednoduchost!!!
Nic se na mě nelepí, nic mě nemačká, nic mě neškrtí.

A nikomu to tu nevadí,
nikdo mě neříká, jak se mu to hnusí,
nemusím pořád lítat k oknu, jestli už se někdo nevrací domů,
nemusím prožívat stres z toho, že se budu muset zase převléknout zpátky do klučičích tepláků
nebo že mě takhle někdo uvidí...
Jsem svobodná a přeji si být ještě svobodnější.

Bude to krásný, až takhle jednou budu moct vyjít i ven a nikdo se na mě nebude dívat divně.
Jů já se těším! :)


Otázka, na kterou se mě prof. Weiss v úterý také zeptá:
Chcete se oblékat jako žena nebo žít jako žena?

Obojí :)

Chirurgické možnosti pohlaví a statistika

27. července 2012 v 23:54 | Tereza
Venku je teď v osm večer 29 stupňů ve stínu na severní straně mého balkónu, vzduch voní létem a mě to připomíná ty chvilky sezení na voňavé louce po západu slunce s hvězdami nad hlavou...

31.7.2012 mi skončí neschopenka a měla bych mít celý srpen víc času na cestování, protože budu čerpat dovolenou a přesčasy. V ideálním případě od září nastoupím do nové práce. Takhle si to maluji.

Ale já si tu teď čtu zase nějaké zajímavé informace. Chci poděkovat Míše, která mi poslala odkaz na "Chirurgické možnosti pro transsexuální ženy". Je to sice článek z r. 2003 (originál v angličtině + jedna statistika z r. 2007), ale podle mě se toho zas až tolik nezměnilo. A když už, tak k lepšímu (předpokládám). Zajímavé jsou statistiky. Překlad byl taky zajímavý, bylo tu pár slov, které neznal ani velký slovník na Seznam.cz a Google překladač je vykládal divně :) Naštěstí existuje Velký výkladový slovník anglického jazyka Merriam-Webster www.m-w.com, který zná všechno, co v angličtině existuje.



Veřejnost i média vnímají transsexuálního člověka jako osobu, která prodělala operaci pohlaví (SRS - Sex Reassignment Surgery). Ve skutečnosti existuje mnoho transsexuálů, kteří šťastně žijí, pracují a socializují se jako ženy, ale nikdy neprodělali operaci pohlaví nebo ji oddalují na pozdější dobu.

Většina chirurgů požaduje před chirurgickou změnou pohlaví splnění podmínky alespoň 12 měsíců hormonální terapie a také úspěšné splnění "real life testu" - žití jako žena na plný úvazek po dobu jednoho roku. Nicméně i přes velké množství žen, které splňují tyto podmínky, tyto osoby nevyhledávají chirurgickou změnu svého pohlaví.

Důvody odložení nebo vyhnutí se této chirurgické změně jsou velmi různorodé:

- je to nezvratný krok - pokud si nejste jisti, nedělejte to
- nedostatek peněz na operaci (v zemích EU většinou zdarma)
- potencionální ztráta výdělku (zaměstnání) po operaci
- nemáte žádnou silnou touhu ani psychologickou potřebu mít ženské pohlaví
- homosexuální orientace
- radost ze sexuálního potěšení se svými ponechanými mužskými genitáliemi (není totéž co "homosexuál")
- tlak ze strany partnera, rodiny či přátel
- strach z operace
- touha zachovat reprodukční schopnost
- zdravotní problém, který brání větší operaci

Bohužel jsem nenašel žádné statistiky o tom, jak dlouho trvalo od operace zařadit se do běžného reálného života pro MtF, ale našel jsem pár zajímavých čísel pro FtM.
Dr. Holly Devor uvádí, že více než 1/3 z 35 účastníků jeho (nebo jejího? :) výzkumu začali žít jako muži bez pomoci hormonální terapie nebo chirurgické změny.

60 % z nich začalo žít svůj život jako muži s pomocí hormonální léčby, ale v průměru během 3,5 let neprodělali žádnou operaci.

Pouze šest (15 %) z 39 dotazovaných transsexuálních mužů prodělalo nějaký druh rekonstrukční operace pohlaví.

I když u těchto osob uplynulo průměrně 6,5 roku od začátku hormonální terapie a 7,9 let od začátku života jako muž na plný úvazek, více než polovina (51,5 %) z těch, kteří ještě neprodělali operaci pohlaví řekli, že ani neměli zájem o toto řešení.

Tyto mimořádné výsledky nejsou přímo porovnatelné k transsexuálním ženám (MtF), neboť operace u FtM jsou mnohem složitější a dražší.

Důvody, proč prodělat nějakou formu genitální chirurgie jsou časem často zesilovány a většina transsexuálních žen nakonec podstoupí některou z procedur:


1) Silná touha konečně odpovídat svým pohlavím ženskému pohlaví v souvislosti s psychologií a sociálním životním stylem.
2) Potřebujete prezentovat svůj ženský fyzický vzhled při nahotě a odstranit tak strach z identifikace jako "muž" z důvodu přítomnosti mužského typu genitálií.
3) Touha mít "normální" heterosexuální styk s muži jako jej mají ostatní ženy.
4) Tlak ze strany partnera, rodiny a přátel.
5) Móda a komfort - strach z odhalení z důvodu podivných "boulí" při nošení těsného oblečení. Už žádné další zastrkování genitálií a nepříjemný mačkající pocit.
6) Omezení mužských fyzických účinků způsobených varlaty.
7) Zdraví - obavy z poškození jater v důsledku dlouhodobého užívání anti-androgenů a vysokých dávek estrogenu a progesteronu.
8) Silná a sexuálně vzrušující touha mít ženské genitálie (kontroverzní důvod).
9) Jako pomoc homosexuálnímu "muži" mít sexuální vztahy s atraktivními heterosexuálními muži (velmi kontroverzní důvod).

Je možné úspěšně skrývat mužské genitálie, ale může to být nepříjemné a nepohodlné.
Sexuální touhy se mohou stát silným motivem pro SRS.

Význam bodu č.2 nelze podceňovat. Po přeměně s HRT, ale před SRS dívka postupně získává špatné zkušenosti, od rozpaků při bezpečnostní kontrole, přítele, který vidí příliš mnoho, putující ruky opilce, až k možnému fatálnímu zklamání při napadení násilníkem.

Další poměrně kontroverzní důvod je někdy ten, že homosexuální muži se snaží prodělat operaci pohlaví proto, aby se stali společensky a právně přijatelnější jako transsexuálové, než otevřeně jako homosexuálové.




Věk při SRS
Zpráva BBC z roku 2007 tvrdí, že ve Velké Británii žilo 15.000 transsexuálů (1 z 4000 obyvatel), a že SRS proběhla v průměrném věku 29 let - i když to vypadá jako překvapivě nízký věk.


Američanka Christine Jorgensen (1926 - 1989) - první světově známá osoba,
která prodělala hormonální terapii (v Dánsku) a poté SRS (1952), včetně vaginoplastiky
(více o ní a o prvních "pionýrech" v této záležitosti chci rozvést v některém z dalších článků)

I dnes, půl století po Christine Jorgensen, většina empirických důkazů a publikované studie ukazují, že většina evropských a severoamerických transsexuálních žen jsou ve věku 30 - 40 let, než začnou řešit svou transsexuální stránku.

Značnou publicitu prožívají mladí transsexuálové, kteří za podpory svých rodičů prochází přechodem a přípravou na SRS ve velmi mladém věku - buď ještě jako teenageři nebo brzo kolem 20. roku. Není pochyb o tom, že tato skupina je početná, ale je to stále jen velmi malá část transsexuální komunity.


K dispozici je také statisticky významná skupina mladých transsexuálních žen (často z Asie a Latinské Ameriky), jejichž kariéra v sexuálním průmyslu vede k různým chirurgických postupům během dospívání v podobě zvětšení prsou či feminizace obličeje. Když (pokud vůbec) se konečně rozhodnou podstoupit SRS a to ve věku kolem 30 let, obecně to označuje jejich odchod ze sexuálního průmyslu.


Graf zobrazující právní změnu statusu pohlaví (obvykle po SRS)
celkem 712 německých transsexuálů ve věku 18 - 79 let.
Průměrný věk je 34.
Zdroj: Weitze C., M.D., Osburg S., M.D. (1997)


(Prohlašuji, že je mi více než 18 let a mohu pokračovat na stránky zobrazující nahé části těla - po kliknutí na "celý článek")

Moje dnešní probuzení

27. července 2012 v 6:42 | Tereza
Nevím, proč mi to ten mozek dělá, ale dneska jsem měla strašné probuzení.

V tom snu jsem měla odlétat s kolegy na Island a napsala jsem si na papírek "Adéla - supermarket", jakože tam musím najít nějaký supermarket, abych nakoupila zajímavé věci jako dárky domů. Jenže já žádnou Adélu neznám. Jen jednu asi 18tiletou (hezkou) holku u sousedů, co teď bydlí manželka u tchýně, takže mi jí v tom snu hned začínala žárlivě vyčítat, což je samozřejmě nesmysl, nikdy jsem s ní ani nemluvila ani na ní nemyslela.

Ve snu jsme se zase hádaly s manželkou a ona nakonec místo toho, aby ode mě zase odvrátila svou tvář ke mě přišla a pohladila mě...

V tom snu jsem se strašně rozbrečela a ta tíseň byla tak silná, že mě probudila se slzami v očích.

Nejhorší je, že už se mi nepodařilo usnout a zaspat to... :/ A nemůžu se toho pocitu zbavit.

Tak jsem honem napsala ještě teď ráno manželce SMSku, že si můžu dneska pro malou přijet, jestli chce.
Je mi smutno.

Jdu dnes naposledy ke své obvoďačce, u které to všechno vlastně začalo, aby mi ukončila neschopenku. Protože prý musí. Na to jedno úžasné místo co mám rozjednané mě sice odepsali, že jsem je velmi zaujala a že postupuji do dalšího kola VŘ, ale to bude až "za delší dobu", jak uvedli. Ona ta budova, kde bych měla pracovat, totiž ještě nestojí.

Takže to pro mě znamená, že musím vybrat dovolenou, které mám v práci mnoho a pak ty nasyslené přesčasy, kterých mě nebyl nikdo schopný během dvou let zbavit a budu muset na pracák.

Doktorka mi říkala, že mi napíše, že nemůžu práci vykonávat ze zdravotních důvodů kvůli té ruce, což je dobré, protože to ukončím sice dohodou, ale už jsem se na pracáku ptala kamaráda a ten říkal, že i když u dohody je podpora jen 45 % z výdělku, tak pokud je to ze zvlášť vážných důvodů mj. i ze zdravotních důvodů, podpora se nekrátí a zůstává po první dva měsíce 65 %. Ale stejně to bude děs, jak to všechno utáhnu. Už jsem poškrtila všechny platby, nechala si (v září) poslat za 9 let naspořené důchodové připojištění, neboť my se stejně důchodu nedožijeme a teď to od 1.1.2013 značně omezili (ty státní příspěvky a tak), ale dokud bude náš byteček neprodaný, musím s manželkou na půl platit SIPO, které jsme taky stáhli na minimum. A pak mám nejhorší částku to auto.

Prostě jsem tak nějak nepočítala s tím, že se tohle stane... Ale s tím člověk nepočítá nikdy. Myslím teď ten rozvod.
Co se Terezy týče, tak to jsem v sobě nosila už dlouho a to jsem ovlivnit nedokázala.

Ale dnes začínají i olympijské hry v Londýně, takže zase aspoň trošku zaměstnám mozek :) Hurá.

Mimochodem - znáte někoho, kdo se vloni (v r. 2011) oženil nebo vdal?
Tak to máte štěstí, protože vloni bylo uzavřeno jen 45.000 sňatků, což je nejméně od roku 1918!

Tak malou dneska nedostanu, manželka nechce tchýni měnit program, což chápu, ale přivezu si jí v neděli.

Když se malujeme, předstíráme vzrušení

26. července 2012 v 23:48 | Tereza
Předevčírem vyšel na Idnes.cz zajímavý článek o tom, proč se ženy malují a jaký to má význam pro muže. Zajímavá na tom je o odpověď na to, proč si malujeme oční víčka...


Když se malujeme, předstíráme vzrušení a ovulaci, říká sexuoložka

25. července 2012 4:01
Možná jste si myslely, že hledání a výběr partnera je buď záležitost srdce, nebo rozumu. Ve skutečnosti se ale pouze řídíme zákony přírody. Dokonce i tak rutinní záležitost, jako je ranní make-up, nesouvisí ani tak s naší snahou dobře vypadat, ale spíš dobře ulovit...

Muž movitý, žena pohledná
"Muži a ženy mají úplně odlišné strategie při výběru partnera. Ženy si vybírají muže podle přístupu ke zdrojům, ať už je to třeba v poušti voda, nebo jinde na světě peníze," upozorňuje psycholožka a sexuoložka Laura Janáčková na svém DVD Manuál partnerského života.

"Dalším kritériem je pak laskavost a ochota o tyto zdroje se dělit se svou partnerkou. Teprve na třetím místě je mužova atraktivita. To je jen jakási třešnička na dortu," dodává.

Mužům pak k výběru potenciální partnerky postačí pouze jedno jediné hledisko, a tím je vzhled. Atraktivita ženy je přitom podle sexuoložky omezena věkem. Čím mladší, tím lépe.

Jak vypadá atraktivní žena?
Nejpřitažlivější jsou dívky od 16 do 22 let, které jsou v reprodukčním věku. Do třiceti to ještě jde, ale pak už zájem mužů rapidně klesá. "Po čtyřicítce už musíme spoustu věcí předstírat," shrnuje Laura Janáčková. U mužů však podle jejích slov naopak s věkem atraktivita roste. Mají totiž lepší přístup ke zdrojům a roste jejich společenský status.

Nejdůležitější je podle psycholožky a sexuoložky poměr prsou a boků a výrazná linie pasu. Neznamená to ovšem, že by třeba plnoštíhlé ženy nemohly být pro muže atraktivní, podstatný totiž není samotný obvod pasu, ale tělesné proporce ve tvaru přesýpacích hodin.

Důležitá je také symetrie obličeje, která potenciálnímu otci vašich dětí napovídá, že jeho případným potomkům nehrozí riziko genetických vad, stejně jako pěkná a zdravá pleť. Tady se dá ovšem hodně napravit make-upem nebo pudrem.

Muži si podle sexuoložky také podvědomě všímají i zubů, které by měly být pravidelně rozmístěné a neměly by ani vystupovat dopředu, ani ustupovat dozadu. I ty jsou totiž známkou pevného zdraví.

Symbolem krásy a smyslnosti jsou rovněž velká a plná ústa. V přírodě to funguje tak, že samičkám naběhnou ústa tehdy, když jsou vzrušené, a tak ženy podvědomě za pomoci rtěnky nebo lesku na rty líčí na muže past a předstírají vzrušení.

Dalším předpokladem atraktivity ženy jsou oči umístěné dál od sebe. Tady se ovšem opět nemusíme spoléhat jen na přírodu a můžeme za pomoci make-upu dokázat úplná kouzla. Řasenka a tužka nám oči krásně zvětší, světlý stín vhodně aplikovaný do vnitřního koutku je zase opticky oddálí.

"Ženy si často malují víčka stínem, který je zdůrazní. Proč?" ptá se sama sebe doktorka Janáčková. "Samičkám v přírodě totiž víčka zhnědnou, když jsou v ovulaci. Takže my ženy tím, že se každé ráno malujeme, vlastně předstíráme, že jsme vzrušené a že jsme v ovulaci," dodává.

Kosmetický kufřík tak může být silnou zbraní ženy soupeřící s přibývajícími léty a mladšími sokyněmi, nic se však nemá přehánět. Podle Laury Janáčkové totiž muže přehnané líčení spíše odradí.

Zdroj: http://ona.idnes.cz/sexuolozka-laura-janackova-o-vyberu-partnera-fa8-/vztahy-sex.aspx?c=A120724_150929_vztahy-sex_job

--------------------------------
Můj komentář:
To je vážně dobrý! Zatímco ženu zajímá, jak by jí muž zajistil, tak pro muže je při výběru partnerky tím nejdůležitějším vzhled. Konečně to někdo řekl naplno! Stejně to už všichni dávno víme, ale tvrdíme, že mužům jde i o jiné charakteristiky jejich partnerky... To možná ano, ale rozhodně ne na prvním místě.

Ta nejhezčí léta jako žena jsem už prošvihla, ale nemůžu na to takhle koukat, protože si toho ženství ještě i tak užiju dost... A jak Hanka říkala: "Teď jsem tu měla paní, která se rozhodla pro přeměnu i operaci v 60. letech!"
Já to chápu. A těším se. Už abych zase popošla o další krůček dál...

Terapia ormonale - Kera - Itálie

26. července 2012 v 7:56 | Tereza |  Přeměny
Tybrďo, to je teda "terapia ormonale"!

30tiletá Kera z Itálie.
6 měsíců na hormonech.

Já neříkám, že takhle budu jednou vypadat, mě se to jen prostě líbí :) Ta proměna - jak je razantní a ženská! A v tomto případě je to tedy opravdu mooc hezká slečna.

Nejprve moc krásná fotka s pejskem:


A teď ta změna:

Normálně se tu teď culím na tu fotku :)
Po kliknutí se otevře klasické transition video...
Prvních 22 minut hovoří italsky před webkamerou (to překládat fakt nebudu :) no a potom následují fotečky. (Video se spustí rovnou na fotkách.)

Boys will be girls 20/20

25. července 2012 v 23:35 | Tereza |  Přeměny
Tak mě to zase chytlo :) Sledování dokumentů o téhle tématice.
Může za to youtube, protože mi vždycky nabídne nějaké video a já už ho pak musím dokoukat do konce.

Ale tohle mě vážně zaujalo.
Je to zrovna poslední 20. díl z dvacetidílné americké dokumentární série "Boys will be girls 20/20".

Z 10tiletého Jacka se stává Jackie!
Je hrozně fajn, jak její rodiče zareagovali a jak se Jackie snaží podpořit už v tomto věku. V deseti letech! Kéž by to tak šlo pokaždé, než testosteron napáchá neodvratitelné škody... Se svolením rodičů začne Jackie brát "léky proti mužské pubertě", za což jsou občas dost kritizováni.
Ve druhé části tohoto dílu je věnován prostor nejmladší osobě na světě, která prodělala změnu pohlaví (už jsem tu o ní i psala :) Kim Petras - blondýnce z Německa, která vydává i svá hudební CD a třetí část je o 19tiletém biologickém muži, který se vydává do Mexika, aby se podrobil šesti feminizujícím plastickým operacím během dvou hodin!


Tady je zase můj oblíbený fotoromán přeložený do češtiny:

Dítě se narodilo v zimě 2001 v malém městě v Ohiu, kde jsou velmi striktně dodržovány všechny rodinné tradice.
Rodiče už ale ve věku 18ti měsíců vypozorovali, že Jack není obyčejným chlapcem.

Jeho maminka říká, že Jack si nikdy nechtěl obléknout kostýmy jako je Superman apod. Zato obdivoval vše, co bylo růžové a rád tančil v balerínách spolu se svou sestrou.
Když jednou dostal k narozeninám panenku Barbie, rozzářily se mu oči. Zato když dostal autíčka, dal je stranou. (Jsou tu autentické záběry z domácích videí).

Jako první se svého bratra zeptala jeho dříve narozená sestra: "Jackie, nechceš náhodou být dívkou?"
"Mysleli jsme si, že Jackie může být gay", říká její otec.

Když bylo Jackovi 10 let, řekl své matce se slzami v očí, že jí něco musí říct.
"Řekla jsem mu: O co jde?"
Odpověděl, že to pro něj není vůbec snadné. Ale ujistila jsem ho, že to bude OK.
"Mami, já jsem dívka."
"Nevěděla jsem, co říct. A tak jsem řekla, že bude vše vpořádku."

Ale oba jeho rodiče Jennifer ani John si tím tak jistí nebyli.
Otec: "Potřebovali jsme vyhledat nějakou pomoc."
"A rozhodli jsme se podniknout něco na jeho podporu, protože jeho zarputilost být dívkou byla tak silná, že to nešlo změnit. Oblékal si oblečení své sestry a chtěl žít jako dívka."

A tak dovolili Jackovi, aby se začal doma oblékat jako dívka. Ale do školy musel stále chodit jako chlapec, což způsobovalo každodenní rozbroje.
"Měl pokaždé slzy v očích a říkal, že nemůže jít ven jako chlapec", říká jeho matka.

(Pokračování po kliknutí na celý článek...)

Objednaná k prof. Weissovi

25. července 2012 v 12:54 | Tereza
Tak jsem se po dvou dnech konečně dovolala k prof. Weissovi a objednala se.
Zkoušela jsem to každou hodinu. Dneska jsem celá netrpělivá zavolala sestře, ale ozvala se něco jako recepční v sexuologickém ústavu (jak se představila) a ta říkala, ať jsem trpělivá, že tam teď prof. Weisse dva dny neviděla, ale že pokud by tam byl, tak mi to zvedne.

V 11 jsem byla objednaná k psycholožce u nás ve městě, tak jsem si tam sedla v chodbě plné lidí na sedačku a řekla si, že to ještě jednou zkusím tam zavolat. No a prof. Weiss to zrovna zvedl! :) Takže jsem mu stručně vysvětlila, kde jsem předevčírem byla, že mám doporučení a že prosím o termín k vyšetření.

Byl velmi ochotný, až mě to překvapilo.

V úterý 31.7.2012 jedu k němu... ufff... už zase začínají ty nervy :) Ale menší :) A potom bude už navěky rozhodnuto o mém budoucím životě...

Moc se těším!!! A hlavně jsem šťastná, že je to tak brzo - ještě v červenci! Tohle je skoro takové mé druhé narození - červenec 2012 :)
Věřím, že to tam dopadne dobře i přes všechny informace, které mám od jiných holek...
TOPlist