close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Březen 2016

Vliv chirurgické změny pohlaví na činnost mozku

29. března 2016 v 17:51 | Tereza
Velmi záhy po mé velké operaci před rokem v Motole jsem si na sobě všimla jedné zvláštní věci. Zatímco do operace jsem si myslela, jak už se nemohu cítit lépe, neboť nějaké fyzické odříznutí čehosi na mém těle nemůže mít přeci vliv na mou duši (jsem přeci žena i tak, beztak to dole nevnímám a zapomínám na to, můj mozek teď navíc funguje na základě chemických reakcí díky dodávaným ženským hormonům a vysílá tak ty správné signály do celého mého těla, čímž způsobuje, že reaguje naprosto stejně, jako kterékoliv jiné ženské tělo), přišlo překvapení: věčný celoživotní nesoulad mezi mou duší a tělem byl najednou pryč a to mému mozku způsobilo úlevu, kterou jsem nečekala. Jakoby s fyzickým odříznutím přebývající tkáně došlo k odříznutí i posledního břemene, které jsem si nesla ve své hlavě. Najednou to ze mě spadlo, odletělo to úplně poslední trápení a v ten moment zaklaplo všechno dohromady, ozubená kola v mé hlavě se roztočila a začalo vše konečně fungovat tak, jak má. Velmi příjemný pocit. Velmi milý důkaz, jak fyzično ovlivňuje naše duchovno.

Samozřejmě jsem to už dál neřešila. Teď je to pro mě hotová ukončená věc. Ale shodou okolností, aniž bych jí hledala, před oči mi přilétla studie, zda má chirurgická změna pohlaví vliv na mozek. Jak by mohla? :) Je to jen chirurgický řez...


Má chirurgická změna pohlaví vliv na změny v mozku u MtF transsexuálů?

Italská studie University of Torino, Urologická klinika a Neurofyziologické oddělení, 2014.
(J Sex Med 2014;11:311-315)

Navzdory široce přijímaným biologickým teoriím, etiopatogeneze (soubor příčin vedoucích ke vzniku nemoci) genderové dysforie zůstává z velké části nejasná. Několik studií prokázalo existenci pohlaví (gender) v mozkové oblasti. Konkrétně v limbickém systému, jako je stria terminalis, preoptic nucleus (POA) v hypothalamu či amygdale. Pohlavní dimorfismus je popsán v makroskopických i mikroskopických strukturách. Muži a ženy se liší zpracováváním kognitivních a emočních podnětů.
K posouzení kognitivních funkcí mozku pomocí neurofyziologických metod lze použít metodu "event-related potential analysis" (ERP) - analýzu událostí souvisejících se vlnou P300. P300 vlna je centro-parietální pozitivní výchylka v lidském ERP, která se vyskytuje asi 300 milisekund (250-500 ms) po vzniku podnětu. Tyto výchylky se nazývají jako "kognitivní vlny".

Několik vědců sledovalo MtF transsexuály a provedlo na nich neurofyziologickou studii.

Navržena byla prospektivní studie případů a kontrol 15 MtF transsexuálů s průměrným věkem 35 let spolu s 20 zdravými heterosexuálními dobrovolníky (10 mužů a 10 žen). Všichni podstoupili emocionální test ERP.

Kognitivně-emocionální test ERP spočíval ve sledování obrázků získaných ze systému IAPS (International Affective Picture System). Šedesát obrázků rozdělených do dvou sérií s pozitivní/neutrální a negativní/neutrální valencí (intenzitou) byly zobrazovány náhodně.
Poté byla sledována vlna P300, její amplituda a latence, která byla srovnána před a po chirurgické změně pohlaví (SRS) u transsexuálů spolu s kontrolní skupinkou netranssexuálních osob.

Vlna P300 u vzorku žen byla vykazována s větší latencí, amplitudou i rozsahem ve srovnání se vzorkem mužů u příjemných i nepříjemných snímků.

Všechny tyto parametry vlny P300 u MtF transsexuálů po chirurgické změně pohlaví byly také zvýšené jak u reakcí na pozitivní tak negativní podněty.

Tyto silnější reakce jsou považovány za typicky ženský rys. To může být interpretováno jako vyšší schopností reagovat na
příjemné a nepříjemné podněty u MtF transsexuálů, u kterých dojde k aktivaci ženských mozkových funkcí právě po chirurgické změně pohlaví.

Modifikace vlny P300 v pooperačním období u MtF transsexuálů mohou být spojeny s biologickými úpravami mozkové činnosti, ale také pooperační psychickou pohodou těchto pacientů.

Závěr: Podle našich předběžných výsledků MtF transsexuálové podstupující chirurgickou změnu pohlaví včetně feminizace zevního genitálu mají tendenci ke vzniku ženských mozkových funkcí. Podle našeho názoru tyto výsledky zvýrazňují také blahodárné účinky SRS, která umožňuje pacientům reagovat na operaci genitálu touto "mozkovou feminizací". Tyto dva efekty totiž řeší typický konflikt této poruchy: rozpor mezi duší a tělem.
Nicméně protože pohlavní disforie má velmi nízkou incidenci, tento závěr musí být ověřen prostřednictvím prospektivní studie s větším množstvím vzorků jiných specializovaných center.

University of Torino, Italy: Luigi Rolle, MD, PhD, Marco Falcone, MD, Sergio Vighetti, PhD, Carlo Ceruti, MD, PhD, Omidreza Sedigh, MD, Massimiliano Timpano, MD, Maria Teresa Molo, MD, Lorys Castelli, PhD, Mirko Preto, MD, Paolo Gontero, MD, and Bruno Frea, MD, PhD.



128-node HydroCel Geodesic Sensor Net
síťka používaná v elektroencefalografii (EEG) pro sledování aktivity mozku


Ukázkový zápis z EEG se zobrazenou vlnou P300


Analýza vln P300 se využívá také například u detektorů lži.


Myslím si, že chirurgická změna pohlaví je přirozeným zakončením přeměny každé MtF ženy, a že lidé, kteří jí nikdy tímto způsobem nedokončí, nenajdou ve své duši úplný klid, ale pouze (nebo pro mnohé alespoň) částečný, neboť největší síla tohoto kroku spočívá právě v dokonalém zničení věčného trýznivého konfliktu duše s tělem. Tento chirurgický řez se tak stává i pomyslným řezem v mozku a posledním dílkem do skládačky, jejíž výsledkem je žena. Což je mozaikou rozmanitou, barevnou, emotivní, půvabnou a fascinující tak, jako všechny mozaiky z chrámů celého světa dohromady. Je mi radostí a ctí být tady. Konečně doma, konečně tady mezi námi děvčaty. Ne tehdy, ne předtím. Teprve teď.

Ženství není samozřejmost.
Ženství je dar.

Ženy v travesti show

28. března 2016 v 8:37 | Tereza
Travestité - jsou zmalovaní jako velikonoční vajíčka a nechtějí přijít o své biologické pohlaví.
To druhé sice dosud platilo, ale je tu jedna výjimka. Takový jako bonus na české umělecké scéně :)

Že si nedám pokoj s tím vyjadřováním mých názorů. Koho to zajímá?
Nejdřív tvrdím, že ženy nemají penis a teď zas tohle.


Ano, opravdu si myslím, že travesti show, ve které účinkuje osoba po kompletní změně pohlaví z muže na ženu, není travesti show.

Je to podvod na diváky, když ženy předstírají, že ženami nejsou a že je jen hrají.

Možná někomu přijde zábavné, když žena oblečená za Ilonu Csákovou zpívá její písničky na playback a kroutí se u toho jako Robocop.

Mně ne.

(To už jsem kdysi viděla v televizi v Caruso show nebo v DO-RE-MI a stačilo mi to :)

Jo ahá, tak ty nejsi travesťák, ty jsi transsexuál. Jo ahááá, tak takhle vypadají transsexuálové... (Jasně. Díky. To nám moc pomáhá.)


Možná je to úplně nový začínající druh zábavy, kde ženy předstírají, že jsou travestité. Je to pro mě asi tak logické, jako projít přeměnou female-to-female (FtF - což je samozřejmě nesmysl).

Jaká je motivace pro ženu účinkovat v travesti show?
Přeci nepřijdu o takové rito, když už mám pipinu? Namluvíme lidem, že si na ženu pořád jen hraju, ať nemusím na pracák. A hele, travesťák nebo transsexuál, vždyť je to jedno. Lidi to stejně neumí rozlišit.

Pak potkám kamarádku a ta mi říká: "Jednou jsem se zúčastnila travesti show a musím říct, že se mi to líbilo, chlapi převlečený za zpěvačky s výborně okopírovanými pohyby."

:)

Jo, tak si to užij.
Ona ta jedna z nich ale chlap není, víš. Promiň. Ona je žena.


Proč by to vlastně mělo najednou přestat být zábavné?

To já nevím. Já na travesti show nikdy nebyla, nikdy jsem je nepochopila a nikdy jsem se k nim nehlásila. (Já jsem ale zaujatá. Vždycky mi přišlo líto, že si někdo dělá legraci z něčeho, kvůli čemu jiní uvěznění v cizích tělech trpí. Přišlo mi to dokonce smutné).
Nevím ani, co zábavného je na jakékoliv travesti show, kde si chlapi hrají na ženské, natož kde si ženské hrají na ženské.

Možná je to dobrovolně zvolený životní styl. Však spousta biologických žen účinkuje v travesti show, ne?! ;)

Jak těžké je pro ženu udělat ze sebe travestitu?
Zkoušela jste to už některá? :)

Absurdní.

Ale proč vlastně nejít na show, kde ženy hrají travestity, že?

Pak ale nechci slyšet, jak se vám na těch "chlapech v sukních" líbilo, jak jsou ženské a dokonalé, když to jsou ženské.
(I když mně se taky líbí na chlapovi, když je chlapský a dokonalý muž :).

Hele, to jablko je krásně červené a kulaté. A chutná jako jablko! No páni. To by člověk neřekl, že jablko bude chutnat a vypadat jako jablko. To jsou dneska věci :)

Užitečné vynálezy pro ženy

23. března 2016 v 17:20 | Tereza
Těžko říct, proč se níže uvedené vynálezy neujaly :)

Modelka zkoušející si spirálovou elektrickou podprsenku na "20. Mezinárodní výstavě vynálezů" v Bruselu 13. března 1971. Designér původem z Belgie sliboval díky nošení této podprsenky zvětšení a zpevnění poprsí. Výrobek byl zhotoven tak, aby ho ženy mohly nosit kdykoliv, třeba při práci, jak předvádí modelka.

Na co plastickou operaci zvětšující poprsí? Stačí nafukovací podprsenka Très Secrète (Velmi tajné). U.S. patent, listopad 1951.


Tahle pumpa je depilační přístroj, který mi spálí chlupy? (Jsem si v první chvíli myslela :).
Ne, není. To je "Sun-Tan rozstřikovač roztoku na opalování".
Modelka Betty Dutterová předvádí nový Sun-Tan rozstřikovač na Výročním shromáždění výrobců automatů v Chicagu 19. ledna 1949. Za desetník si můžete během 30 sekund vybavit své tělo postřikem na opalování. Jeden postřik vydrží celý den a na pokožce nezanechává žádné stopy. Vhodné pro bazény, pláže a tenisové kurty.


Konečně se, holky, můžeme sprchovat neodlíčené se super účesem, ani náušnice není nutné sundat a po osprchování můžeme rovnou pokračovat v párty nebo se rovnou odebrat na ples v opeře :)


Zde poutavá reklama v novinách na tento výrobek:

Reklama dále uvádí, že tato koupací čapka je vhodná pro ženy, které se chtějí sprchovat s make-upem. Těžko říct, co je k tomu v roce 1970 vedlo.



Zatracené podprsenky! Nikdo mi v nich nevidí moje bradavky :(
Leda že bych použila podprsenku s bradavkami, tzv. "braless-look-bra", neboli "bezpodprsenkově vypadající podprsenku".

K dostání byla v béžové, bílé a černé a tehdy v roce 1970 stála 2000 amerických dolarů (nějak moc ne? Našla jsem, že v roce 1970 bylo 1000 dolarů totéž jako dnešních 5603 dolarů). Dodací lhůta 4-6 týdnů. Zřejmě byl o ní velký zájem a tak se muselo čekat, než na zájemkyně dojde řada :D



Chránič tváře do sněhových bouří. K dostání v Montrealu v Kanadě v r. 1939.


Dřevěné plavky. Měly umožnit snadnější plavání. Hoquiam, Washington, USA, 1929


První vibrátor byl poháněn parou a ke svému provozu potřeboval uhlí. Občas motor vychrlil oblak černého kouře a celkově byl přístroj velmi hlučný. Žena raději počkala, až bude v okolí úplně sama. Pokud to kdy vůbec některá používala... :) A jestli ano, musel to být tedy velmi intenzivní zážitek.


Nebo můžeme ženě koupit tento (bezdrátový!) vibrátor a můžeme si jím namasírovat třeba... záda nebo chodidla :)



Pro muže nebo pro ženy, tady je to jedno. Geniální RECTOROTOR s lubrikačními otvory na špičce. Vhodný pro každého už od 15 let! :)



Následující není vysloveně vynález, ale jen leták na colu. Jenže trochu divný... takové letáky byly tehdy běžné. Vy ještě nedáváte svému batoleti colu???

"Pro lepší začátek života, začněte s kolou co nejdříve!"

Leták nabádající maminky, aby dávaly svým dětem pít kolu. Dodává jim totiž potřebné množství cukru, povzbuzuje osobnost a prosazuje aktivní životní styl.

"Jak brzo je příliš brzo? Nikdy ne dost. Laboratorní testy za posledních několik let dokazují, že děti, které začaly pít kolu během časných ranních fází vývoje mají mnohem vyšší šanci na získání přijetí a "zapadnutí" během těchto nepříjemných předpubertálních a pubertálních let. Takže udělejte si laskavost. Udělejte vašemu dítěti laskavost. Zaveďte jim striktní denní režim s těmito limonádami a ostatními sladkými sycenými nápoji právě teď. Doživotní štěstí garantováno."


Na závěr návod, jak nosit pánskou košili:


Jo, to bude ono ;)

Jsem hnusná v metru

23. března 2016 v 8:55 | Tereza
Tak jsem se zase jednou náhodně poskládala mezi ostatní cestující v metru a dívám se na svůj obraz v okně. Zatímco jsou dny, kdy mívávám i opačný názor, dnes jem hnusná, jsem hnusná, jsem hnusná. To jsem dnes hnusná. A budu se mračit. Nemám náladu na nic ani na nikoho, nechce se mi nic. Chce se mi na sebe vypláznout jazyk, ale dívám se, jak nejsem sama, kdo pozoruje lidi v odraze okenní tabule.

V moment mého nejhlubšího přesvědčení, jak jsem hnusná, otočí se na mě sympatický usměvavý muž s úžasným strništěm a psíma očima s velmi velmi žádostivým pohledem: "Slečno, můžu se vás na něco zeptat?"

Ježiši. Tak na tebe mám tak náladu. To sis teda vybral moment. Ale jsi roztomilej, tak povídej. (Pomyslela jsem si).

"Ano?"
Úplně mě přerušil z mého sebetrýznění :)
"Nevíte, kde ve Veleslavíně najdu nádraží? Potřebuju se dostat do Kladna."

Už zase asi budím dojem, že jsem informační kancelář. Já nejsem Pražanda! Naposledy mě na Andělu oslovila vyděšená cikánka, kde že je to nádraží, ze kterého se jezdí do Teplic. To jsem shodou okolností věděla, protože jsem si vzpomněla na autobusy, které jsem na svém nádraží míjela a měly vpředu nápis "Praha - Teplice".
"Do Teplic? Tady je Anděl, paní. To musíte do Holešovic. Takže se pěkně vraťte, nasedněte znovu na metro a jeďte do Holešovic. Jste vystoupila nějak brzo."
Určitě mě chtěla okrást. Nikdo, kdo jede do Teplic, nevystoupí v metru na Andělu!
Nedávno jsem četla, že zloději a násilníci si svou oběť nejprve otestují a podle toho se potom rozhodnou, zda zaútočit. Čím hnusnější a nepřístupnější potencionální oběť je, tím má prý větší šanci, že nebude napadena. (Neplatí to vždy. Moje kolegyňka kdysi ráno při cestě do práce vyzkoušela veškeré možné způsoby, jak se násilníka zbavit, včetně fingovaného hovoru v telefonu, ten jí byl ale z ruky vytržen a s ním i kabelka, o kterou se rvala, přičemž byla poškrábána a musela na HIV test, protože násilník byl známý HIV pozitivní feťák...)

Navzdory tomu, jak ráda bych byla oslovena třeba v obchodě u rohlíků nějakým sympatickým mužem (všichni mnou oslovení muži uvedli, že by nikdy ženu u rohlíků neoslovili, ale mně by zrovna náhodou upadl rohlík...oh), u VŠECH lidí, kteří mě oslovují, automaticky předpokládám, že mi chtějí ublížit, že chtějí peníze nebo že mě chtějí okrást a tak si velmi pevně držím své věci, kontroluji, zda jsem dostatečně mezi lidmi a odmítám s nimi vést další rozhovory. Vím, že k boji se můžu připravovat vždycky, ale fyzicky se prostě silnému chlapovi ubránit nedokážu.

Tak jsem automaticky přistupovala i k onomu mladíkovi, co jede do Kladna. I kdyby nasadil seberoztomilejší obličej, nikdy nikomu nevěřím (což je nevýhoda pro ty, kteří to myslí dobře, ale tak to v našem světě chodí, že kvůli gaunerům na to doplácí ti hodní).

Nasadila jsem svůj obranný mechanismus a místo toho, aby se stíhal ptát on, začala jsem ho bombardovat otázkami, abych zjistila, co má za lubem. Podle vzoru "poznej svého nepřítele".
"A kam jedete? Domů? Kde pracujete? A jak vám platí? Co tam děláte? Máte na autobus?" (už zase se ve mně projevily pečovatelské sklony, ach jo). A on mi tak ochotně odpovídal...

Chudák zašmátral v baťohu a místo kapesníčku nahmatal toaletní papír, do kterého se vysmrkal. Takový ten obyčejný šedivý hnusný. Smrkal a já na něj pořád mluvila, což nemohl slyšet. Myslím, že pokud mi chtěl ublížit, že ho to přešlo. Chtěla jsem mu věnovat kapesníček, když jsem viděla, jak se mu ten slabý toaleťák u nosu trhá... Chtěla jsem mu říct: "Neboj, rýmička přejde, bude zase dobře. Pojď, uvařím ti horký čaj se zázvorem."

On mi ale nejspíš nechtěl ublížit.

"Vy taky vystupujete na Veleslavíně?", ptá se mě.
Smůla hochu, tos neodhadl.
"Ne, já jedu dál. A nashle. Koukejte Veleslavín - už vystupujete."

Prakticky jsem ho nepustila ke slovu.

Kdyby si stihl říct o číslo, tak mu ho dám, proč ne, ale nic by z toho nebylo, protože každý, kdo bydlí dva bilióny kilometrů ode mě, je pro mě z hlediska dlouhodobého vztahu nezajímavý.

Zajímavé, na jak krátkou dobu se někteří lidé objevují v našich životech a téměř vždy se jim povede do našeho života něco přinést.

Vystoupil na Veleslavíně, já pokračovala dál a už jsem si přestala říkat, že jsem hnusná. Nějak mě ta chuť říkat si to přešla. :)

Já vím, že nejsem krásná. Je dobré občas si říct, že jsem hnusná. Buďme hnusní :) Jen si to nesmíme říkat stále dokola. Nikdo není tak hnusný, jak se vidí.

Můžeme si o sobě myslet co chceme, ale jsme takoví, jaké nás vidí okolí.

Čipsy only for boys a lepidlo pro holky

22. března 2016 v 23:32 | Tereza |  Genderový marketing
Po jogurtu, papírových kapesníčkách, balzámu na rty jen pro muže a Lady Lipton čaje pro ženy se mi zase tak nějak nahromadily další genderové výrobky do rubriky genderový marketing.

Na první mě upozornil Alex a přijde mi, že tentokrát je pro mě rozdělení na "only for girls" a "only for boys" trochu nelogické (což je možná záměr) a zbytečné.

Jde o čipsy Pom-bär:
Ahoj, já jsem medvídek jenom pro holky s příchutí sladká paprika.
Ahoj, já jsem medvídek jenom pro kluky s příchutí wild paprika.

Takže tu máme úplně stejné bramborové čipsy, oboje s paprikovou příchutí, ale jedny jsou pro holky, druhé pro kluky. POUZE pro kluky. Pozor, aby některá z dívek omylem nesáhla do modrého pytlíku! :)

Tyto čipsy se objevily poprvé jako novinka v květnu 2015 i v našich supermarketech (např. Penny).


Kluci mají ale smůlu, když budou chtít vyrobit přáníčko mamince k MDŽ. Musí použít nějaké unisex lepidlo. Lepidlo Pritt Just 4 Girls je totiž jen pro holky. Proč? Protože lepí růžově. Přesněji řečeno, když jím potřeme bílý papír, udělá růžovou stopu (jak se uvádí v oficiální reklamě).


Modré stopy po lepidle pro kluky firma Pritt ještě nevymyslela. Nejspíš takové lepidlo kluci ani nepotřebují.
Holky si k růžovému lepidlu mohou pořídit ještě izolepu a fixy:



A kdo by měl růžové barvy málo, může si pořídit růžový globus:


Modrá barva moří už je totiž trochu fádní a okoukaná. Slečny mají moře zásadně růžové!


No konečně! Tím starým (dobrým) chlapským kladívkem s retro dřevěnou rukojetí se prostě nedá zatloukat.

Kladívko pro ženy.

Důležité u špuntů do uší je rozhodně také to, zda jsou unisex nebo pro ženy.

Unisex šedivé, pro ženy... růžové! Překvápko. Oboje poskytují útlum 32 dB, ale ženská díra v uchu potřebuje růžovou barvu.

Po pravdě... ty růžové se mi líbí víc :) Já bych si je určitě koupila, kdybych si směla vybrat. Protože já jsem zákazník, který si vybírá, tak proč nemít růžový špunt v uchu?


To bych ale neudělala u digitálního teploměru, kde "ženský" růžový stojí téměř 2x více, než ten samý, ale "mužský" modrý:



A poslední obrázek dokazuje, jak důležité je vytvářet zdravé sebevědomí už od útlého dětství :)

Dívky: "Nesnáším svá stehna."
Chlapci: "Jsem super!"

Heeee... jsem supeeeer... joooo! Jsem chlap!

Představila jsem si, jak nějaká babička, co neumí anglicky, koupí svému maličkému vnoučkovi chlapečkovi to fialové tričko a on bude všude chodit a říkat "Nesnáším svá stehna!" :)
Tuto větu jsem z úst muže ještě nikdy neslyšela.
Čím to asi bude?
A jsme zase u té krásy...


--------------------------
15.10.2017:

Tuhle náplň do ostřikovačů "for woman" jsem objevila dnes a musela jsem jí tu mít! :)

Krása má větší moc než cokoliv jiného

21. března 2016 v 22:51 | Tereza
Před pěti lety, v době před přeměnou, jsem se chvíli živila tím, že jsem tvořila webové stránky malým živnostníkům. Bylo mi jich líto. Že podnikají a nemají ani webovou vizitku a já jí mám hotovou za půl dne. Klienti se dali vyhledat snadno. Navíc jsem se opravdu snažila. Byla jsem na všechno sama a docela se mi dařilo. Získala jsem totiž nějakým záhadným způsobem pár zajímavých zákazníků, z nichž jeden byl úplně nej, protože mě zaměstnával hned několika zakázkami najednou a to v té době bylo naší záchranou rodinné kasy.

Ten nej zákazník byla velmi krásná, opravdu taková ta "100% pure woman", upravená, čistá, voňavá, ženská, velmi velmi velmi ženská. Stejně - jak "jinak" se jedná s lidmi, kteří jsou krásní... Kolik ústupků jim dokážeme dát narozdíl od těch, kteří mají prostě tu smůlu, že hezcí nejsou. Jak rádi vyhledáváme jejich společnost kochajíce se jejich zjevem, zatímco uvnitř nás vůbec, ale vůbec, nezajímají.

Několikrát (mnohokrát) jsem musela zatnout zuby a vyslechnout její požadavky, domlouvat se s ní, co vlastně chce a trpělivě vždy vyslechnout i historky z jejího života. Ona mohla volat kdykoliv.

Také toho často využívala. Já měla tehdy ještě rodinu a snažila se jí uživit a tak se tyto její rozmary prostě tolerovaly. Kdykoliv volala, manželka kulila oči v sloup.
Zatímco paní klientce někdo nadělil krásu a to opravdu nad míru a dechberoucí, s chytrostí už na ní nezbylo a tak to byl často boj. To mi ovšem až tak nevadí. Dokážu se přizpůsobit. A můj zákazník, můj pán. Paní si navíc vymýšlela nové a nové projekty, asi se nudila, protože byla manželkou velmi bohatého a známého podnikatele v severních Čechách a já tak měla možnost vyslechnout různé pikantnosti z jejich rodinného života. Z toho intimního mě naštěstí (nebo bohužel) vynechala.

Nikdy bych takto o svých zákaznících nemluvila, vždycky si vážím každého zákazníka, byť si vymyslí, že chce třeba růžového slona s vrtulí, ale ona už není můj zákazník. Já totiž nemám zákazníka ani jednoho. Všichni jsou zákazníci pana Nováka, tedy mě před přeměnou, který už neexistuje. Jsem v situaci, kdy všichni chtějí služby mého předchůdce, ale já je musím přesvědčit, že já jsem stejně dobrá, jako byl on. Nebo tedy nemusím. Moc se mi do toho ani nechce, protože se tímhle už neživím a nebaví mě to.

Po čase, když jsem všechny projekty ukončila a paní si už nic nového nedokázala vymyslet, odmlčela se.

Bude to pět let a dnes telefon a na displeji její číslo...

Nezvedla jsem to.
Nebyla jsem na tu situaci absolutně připravená. Že se pořád najdou lidé a situace, které nás dokáží překvapit v souvislosti s tím, co máme za sebou.

Nemůžu jí říct: "Jé dobrý den paní Schmidtová! Jak se máte? A co manžel? To jsem ráda, že se zase ozýváte."

V práci mi historky o tom, jak pan Novák odešel bůhví kam, nic o něm nevím a já sedím místo něj a nemám s ním nic společného, vždycky procházely.

Jenže tady byl pan Novák vždycky sám sobě zaměstnancem a tohle telefonní číslo bylo jeho. Těžko teď vysvětlím, jak se dostalo do ruky mně... jeho sestře? Komu vlastně? A ona (já, co jako nejsem já) umí dělat svou práci fakt tak, jako to uměl on? Nemůžu říct, že ho neznám, když mám jeho číslo. Rozhodně nechci nic vysvětlovat. Jednoduchá jasná informace, která klienta uspokojí. Hlavně se do toho moc nezamotat. A tak celá ta klientela, kterou jsem si vybudovala kdysi ještě jako někdo jiný, se musí vybudovat znovu. Ok. To beru. Počítala jsem s tím. Něco za něco.

Teď ale není čas na vysvětlování. To nikoho nezajímá.

Mám strach. Že se prokecnu. Že budu vědět jakýkoliv detail o jejích bývalých zakázkách, které znám do podrobna, protože to byly moje "děti", ale musím dělat, že nevím vůbec nic. Musím se znovu ptát na tytéž věci, které už dávno vím.
Zajímavá situace.
Nejspíš paní zpátky ani nezavolám.

Ale k čemu jsem se chtěla dostat.

Dnes mi došla jedna moc hezká věc.

Chtěla bych být moc moc moc moc blbá.

Tak blbá, že bych neřešila vůbec nic, jen bych si tak blbla se svýma hadříkama ve svém e-shopu, dělala klientkám barevné gelové nehty a vracela se do obrovského luxusního domu k manželovi, který si mě vybral právě proto (a zřejmě jen proto), že jsem krásná, čímž mě zajistil na celý můj život. Co by mi chybělo? I tu lásku bych měla, peníze bych měla, domov bych měla, chlapa, kterému by stačilo občas skočit s ním do postele.

A já bych si to užívala. Navíc chlapi mají rádi blbé holky, i v posteli. To jsem někde četla a chápu to, protože jim do ničeho nekecají a pěkně pokorně poslouchají a dělají, co jejich živitel řekne. Ale protože jsem jeho rozmazlované koťátko, zaškemrám a hle, tu nové auto, tu dovolená na Seychelách, tu prostory pro své nové podnikání, abych se nenudila, protože nemám totiž žádné starosti, peníze nejsou problém a tak si stále něco vymýšlím a je mi fajn.

Jak já bych chtěla být blbá a krásná.

To by mi k životu stačilo.

Neodsuzuji tedy tyto slečny a paní. Jen jim tiše závidím. Dělají, co mohou a jde jim to. Většinou ale nedělají vůbec nic. Stačí, že jsou krásné a lidé se na ně rádi dívají. Krása jim sama otevírá dveře.

Krása má větší moc než všechno vědění nebo moudrost. Než cokoliv jiného.

Ještě mě nikdo nepřesvědčil, že to tak není. Za tento názor bych kdysi všechny holky profackovala, ale teď to vidím jinak.

Pak by to tedy znamenalo: ženy, buďme krásné, ale blbé a svět bude fajn.

Opravdu bych to brala...

Ilustrační obrázek ne příliš vzdálený reálné kráse mé (bývalé) klientky


Sloučeniny

21. března 2016 v 11:04 | Tereza
Úplnou náhodnou shodou okolností tento můj článek navazuje na ten předchozí o bakalářské práci na téma Dokaž, že jsi muž, ve které autor dochází mimo jiné k závěru, že narozdíl od vnitřní identity, se kterou se rodíme, tu vnější identitu vytváří naše okolí, reakce s ním, to tato společnost dělá z nás teprve muže či ženy tak, jak nás vidí právě oni a jak chceme, aby to tak bylo. Je to vzájemná spolupráce nás a jich a výsledkem je jasná vnější identita. To, jak jsme identifikováni.

Vracím se navečer vlakem domů. Už dlouho jsem si takhle neodpočinula. Pořád jen řídím a ve vlaku člověk vypne, i kdyby nechtěl. Jak tam tak za oknem běhají ty stromy a domy... a pak dlouho nic, jen hnědá pole. Vlak je svými projevy docela dobrý hypnotizér.
Pomalu se stmívá. Nikdo mě doma nečeká. Když pak vylezu z vlaku, mám pocit, že mi někdo vydezinfikoval mozek - a můžu začít nanovo zanášet ho svými myšlenkami a dál zamořovat :)

Proti mně sedí krásná vyšší slečna s dlouhými vyčesanými vlasy, elegantně oblečená, všímám si, jak má namalované řasy. (Hm, být tak takhle krásná...)
Chce si povídat. (Vážně?) Nevadí mi to, aspoň mi uteče cesta. Navíc jsem ráda mezi lidmi neosamocená, i když většinou nejsem první, kdo navazuje kontakt.
"Jinak já jsem Káťa."
"Já Tereza, tak ahoj", podáváme si ruce.
Káťa má dcerku, která je zrovna v první třídě. Já mám zase Káťu, která je ve druhé třídě. Obě dcerky mají rády kuře na paprice. Teď koupili byt, který spolu s přítelem dali dohromady. Její přítel je moc šikovný, chudák je pořád v práci, ale vždycky se těší domů. Je s ní rád. Ne, jako ten předtím.
Zdá se, že muži jsou nekonečné téma. Nevadí mi to. Pak si ke mně z ničeho nic přisedne blíž tak, aby nikdo nemohl slyšet, o čem si povídáme (neee, nepřijde polibek! :D), opře si ruce o stolek, já se k ní nakloním, abych jí slyšela, až cítím, jak voní a povídá mi tiše o tom, jaký byl předchozí vztah. Poslouchám jí, jak kdybychom byly dlouholeté kamarádky, hodnotím nahlas vlastnosti jejího bývalého partnera, se kterým má svojí dcerku a ani mi v tu chvíli nedochází, jak šťastná chvilka tohle pro mě je. Že tohle všechno poslouchám teď právě proto, že jsem žena. Jedinečnost téhle chvíle mi ale dojde až později.

"A ty máš přítele?", dostanu otázku.
Pár odpovědí doslova protkaných vzájemnou empatií...
"Ach jo, no to by se mi taky nelíbilo, kdyby mi jezdil za ex, to bych nesnesla...", snaží se mě podpořit a dodává:
"Já jsem teď konečně šťastná. Nechápu, jak jsem s bývalým mohla vlézt vůbec do postele, že jsme k sobě něco cítili."
Vlak se pomalu blíží domů, kde obě vystupujeme. Dvě maminky popovídaly si o svých dcerách, dvě přítelkyně o svých přítelích, dvě kuchařky o jídlech, která rády vaří...

Takový ten běžný standardní rozhovor.

Pro mě navíc k tomu ještě jedinečný.

Kdysi jsem si o něčem takovém jen snila a myslela si, že se mi to nikdy nesplní, protože to prostě nejde, ale mýlila jsem se. Jde to. Líbí se mi prožívat tyhle "obyčejné" situace. Mám je tak ráda. Mám na nich ráda tu spontánnost a tu spontánní příslušnost k něžnému pohlaví, která už je takovou samozřejmostí, že si takové věci uvědomuji se zpožděním. Úplně nejhezčí roli ve spontánnosti v souvislosti s příslušností k něžnému pohlaví hrají ale muži, kteří o mé minulosti neví vůbec nic a ti heterosexuální to dostatečně ženě, která se jim líbí, dokazují, až se mi z té vášně kolena podlamují.
Nechceš zůstat? Myslím jako napořád!
Chtěla bych. Ale promiň, nejde to. Vždyť bydlíš dva bilióny kilometrů ode mě. :-(

Domů se vlakem vracela Tereza a nikdo už jí její splněný sen nemůže vzít, protože ho právě žije. Občas si to uvědomím až s odstupem, protože mou mysl už neovládá nepřekonatelný strach z civění spolucestujících, ale normální běžné záležitosti týkající se cesty, večeře, práce. To prostě nemá chybu! Jestli nějak vypadá štěstí, tak přesně takhle. V podobě krásné slečny, která si chce popovídat s holkou z vlaku, co sedí proti ní. :) Nebo muže, který si mě bere, chce mě se vší tou nepřekonatelnou nepředstíratelnou chemií, jaká se jen dokáže mezi mužem a ženou vytvořit. Hotová chemická laboratoř, jejíž produktem je sloučenina... Chtěla bych se znovu do té laboratoře vloupat a tvořit další sloučeniny, slučovat a oddělovat a zase slučovat a oddělovat... až vznikne neodlučitelné.


To lidé sami mi říkají, že už můžu být spokojená.

V neděli běžela v televizi pohádka. Někdo si chtěl podmanit celý svět a tak řekl: "Zmrazím úplně všechny na téhle planetě a budu jim vládnout!"
Sluha se ho zeptal: "Proč je chcete zmrazit?"
"No protože pak bude jednodušší je ovládnout!"
"Ale k čemu vám bude svět plný zmražených lidí?"

...kdo z nás by si přál "zmrazit" lidi na téhle planetě a tím zcela vymýtit homo- i transfobii? Prostě zmrazíme všechny lidi na světě a nikdo nás nebude urážet, srážet na kolena, říkat, že jsme transky nebo komentovat náš vzhled. Paráda! Tyjo. Můžeme si na sebe konečně vzít, co chceme. Můžeme se po světě pohybovat volně bez zábran. Jít naprosto kamkoli! Nikdo nám nic neřekne...

...no právě.
Nikdo nám nic neřekne.
Žádné "Ahoj, já jsem Káťa. Probereme spolu ty naše chlapy jako dvě největší kámošky."
Nikdo nám v obchodě neřekne "paní", žádný muž nám nepodrží dveře, nepozve nás na rande ani nedostaneme svou první růži z lásky, polibek, po kterém budeme mít odřenou bradu od jeho strniště, jak byl nekonečný a kolenapodlamující, nikdo nebude číst naše krásné ženské jméno nahlas mezi ostatními při vyhlašování vítězů skupinového výběrového řízení, nikdo nám už nedá růži na MDŽ a nepoví, že jsme žena. To si budeme muset říkat jen my samy tak, jako tomu bylo v naší mysli doposud, než jsme vysvobodily svoji duši a ukázaly světu své pravé já, než jsme rozkvetly do tohoto světa.
Zbyde to jen na nás a po pravdě, to by mě vůbec, ale vůbec, nebavilo.

Proto děkuji všem lidem téhle planety za to, že tu žijí se mnou a že mohu být mezi nimi na té správné straně.

Je to něco, co mě činí dokonale šťastnou.
Štěstí, které prožívám doma na gauči, když si lakuju nehty, je taky fajn, ale k dokonalému štěstí to nestačí.
To proto jsem tak ráda mezi lidmi.

"Tak ahoj, Káťo."
"Ahoj. Ráda jsem tě poznala, Terko."


Vypuštěno z mojí hlavy (tsssssss) (pozor, vypouštím):

Pozdně večerní metro a lidé, co nesedí u zpráv, nevaří večeři, nekoupou děti, nečtou pohádku, neleží na gauči se svým milým, neleží ještě v posteli, ale z nějakého důvodu sedí v průvanu v pražském metru stejně, jako já...

Bude deset večer. Položila mu hlavu na rameno a vzala ho za ruku. Začal jí hladit. Dívala se mu do očí. Pak se zvedli, dala si baťoh na obě ramena, vzal jí za ruku, vystoupili a šli domů, do tepla, do svých peřin usnout v objetí... To byl ale dlouhý den.

Ukrutná nezvladatelná chuť na to zelené kulaté. A musela jsem kvůli tomu do Billy...

Prosímtě, Marceli, proč mi ta ochranná fólie nad PINem nejde sloupnout? Ono se to pořád nějak trhá.
Cože? Blondýno! To se stírá jako stírací los, víš...


Dvě křehoučké kremrole tulily se k sobě,
což se jen tak nevidí, v týhle divný době.
My comming out: Yes, I am cremrole-friendly.


"Vemte si s sebou něco, co vás charakterizuje."
- Aha, tak vy jste si nikdo s sebou nic nevzal. No dobře, tak tuhle hru hrát nebudem...

Cesta do postele je dlouhá a složitá...

Všechny cesty vedou domů...

Trošku nám dnes zase napadl sníh. V našich zeměpisných šířkách trvá opravdu zima 9 měsíců. Pak porodí rok léto a je zase 9 měsíců těhotný. :-/
Na to Monika poznamenala: "Jo, jen doufám, že letos porodí heterosexuální léto, to minulé bylo fakt moc teplé."
:D

První povinností muže je nebýt ženou

19. března 2016 v 20:23 | Tereza
Motto: "První povinností muže je nebýt ženou"

Robert Stoller


"No. I třeba sem jí donutil, aby mi ho [smích] jako kouřila. Ale to... že sem ho měl připnutýho. A vona jako že jí to teda moc nebere, jako když je gumovej, jo, tak jako že nic necejtim, ale jsem prostě si rozsvítil a potřeboval jsem to vidět, no."
[autentická výpověď FtM muže]

Když jsem v únoru poznala sympaťáka Marka (na obrázku je Aydian Dowling, ale Markovi to taky sluší ;), věděla jsem, že mi do života něco přinese. Marek totiž ještě jakožto student UJEP napsal bakalářskou práci na moc zajímavé téma: "Dokaž, že jsi muž. Transsexualita FtM." Já, hrozně zvědavá, toužila jsem si tuhle práci přečíst a teď se mi dostala do ruky, za což mu moc děkuji.



Po kliknutí na náhled se zbrazí tato bakalářská práce (62 stran) ve formátu .pdf, takže si ji může přečíst úplně celou každý, koho zajímá, jako mě.


Přesto jsem se rozhodla některé části vložit sem do článku. Práce je totiž založená na autentických výpovědích FtM kluků a ty jsou tak jedinečné, poutavé, zajímavé, vtipné, ale i smutné, že přibližně třetinu z nich uvádím i tady. Neexistuje nic, co bych četla radši - než skutečné příběhy skutečných lidí, jejich emoce, představy, sny a splnění těchto snů. Navíc mě vždycky zajímalo, jak to vlastně mají ti kluci... Měla jsem tu čest poznat jich během mé přeměny spoustu. A všem to opravdu slušelo. Zdá se, že tak nehysterčí, jako my holky, neřeší kde jakou kravinu a nervou jeden druhému vlasy (obrazně) jen proto, že jeden má jeden názor a druhý je proti. Nikdo nehovoří o zmrzačování, nikdo druhému FtM klukovi neříká "transko"... dokonce si ani neumím představit, že by se tak chovali. Vlastně jsem si to nedokázala kdysi představit ani u nás holek, ale přímo mě šokovalo, jak moc jsme proti sobě navzájem, zatímco bysme se měly podporovat a podávat si vzájemně ruce.

"No jo, ženský. Klasika."

Je opravdu nechutné, co některé dokážou. A smutné.

V Markově bakalářské práci jde o pohled přesně opačný, než jaký je blízký nám, MtF holkám, a přesto pocitově tak stejný.

Za zmínku stojí kromě jiného i část 7.8 Dělá penis muže?

Já už se tedy k tomuto tématu nechtěla vracet, mám toho plné zuby řešit takovou blbost, jenže Marek mi to téma tak trošku nechtěně podsunul, i pro mě to bylo překvapení a teď se mi prostě hodí do krámu :)

Zabývá se toutéž myšlenkou, jakou jsem se zabývala v posledních dnech i tady já (protože mě k tomu donutily okolnosti, sama bych na takové téma ani nepřišla) a sklidila jsem za to (kromě velké neveřejné podpory) také kritiku, která podle mě není na místě, protože pokud Marek v souvislosti s analýzou rozhovorů s FtM kluky přichází na zcela důvodné zjištění, že:

"Muži prostě mají penis, ženy ne. Je tedy nesmírně těžké být mužem bez penisu."

pak jednoduše platí i věta:

"Ženy prostě nemají penis, muži ano. Je tedy nesmírně těžké být ženou s penisem."


Ona platila vždycky, jen tu někdo rozvířil debaty o tom, že to tak není. Nevím, co je na tom tak nepochopitelného a proč to vlastně řeším.

Není možné, aby se mi tedy kdokoliv snažil namluvit, že je fajn být ženou s penisem, nebo že si CHCE nechat penis. Já mu to nevěřím. Nechce ho. Jen se snaží omluvit tohle své chování a najít si nějaký argument, proč ho (třeba z obavy z přiznání, že se bojí ho zbavit, protože se bojí operace, za což by se mu přeci nikdo nesmál) chce mít a potom tvrdí, že ho chce, že bude ta žena s penisem a je to takhle v pohodě. Ne není. "Ženy prostě nemají penis. Muži ano." Drtivá většina MtF holek si myslí totéž a není na tom nic špatného. Chtějí nemít penis a přejme jim to. Neznamená to, že jsou hned transfobní psychopatky. Chvíli jsem měla pocit, že snad chce někdo dokonce docílit toho, abychom si začaly myslet, že mít vagínu je pro ženu dokonce špatné. Ne, není to špatné. Je to dobré. Je dobré, když má žena vagínu. (Opravdu musím tohle psát?). Vagína je žádoucí. Je chtěná, potřebná, přirozená a naše. Chceme to tak. My.

Přečtěte si autentické výpovědi FtM kluků, co o neexistenci penisu říkají, jak sice není důvodem k tomu, aby byly méně mužem (o tom tato diskuse není), ale jak popisují, jak moc jim chybí... jak potřebují tu "bouli", kterou my nenávidíme a ani by je nenapadlo vykřikovat, jak je super, že mají vagínu a jak moc jí chtějí. Nechtějí. Muži nechtějí vagínu. Je to překvapující? Nepřijde mi.

V Markově práci pak vypráví, jak jim jejich milované manželky pomáhají vytvořit iluzi boule, když jdou plavat a radí, jakou ponožku si do plavek dát... to je až dojemné. Jak kluci chtějí (cituji: "Mam potřebu...aby to vypadalo realisticky") a nemůžou a my (některé z nás - kdo to vlastně je?) můžeme, ale nechceme. Opravdu nechcete?

Jakou velkou máme proti nim výhodu, že můžeme mít to, co k ženě patří, zatímco oni o svou mužnost ve formě penisu musí tvrdě bojovat několika operacemi, pokud se k tomu vůbec odhodlají z důvodu nejistých výsledků.

Nemůžu si pomoct. Ještě žádná žena na světě mě nepřesvědčila, že penis jí přináší užitek (kromě porna) nebo je ráda, že ho má a nejspíš se to ani žádné ženě nikdy nepodaří.


Abych ale nebyla tak radikální (to je stejně absurdní, že já jsem radikální, když tvrdím, že ženy penis nemají a v pohodě má být ten, který tvrdí, že mají), chci říct, že si tam mějte klidně tři ocasy, když se budete cítit lépe. Žít a nechat žít. Je to každého volba, ale každý si pak neseme svou vlastní zodpovědnost k tomu, jak nás vnímá tato společnost, po které bych já tedy nikdy nechtěla, aby od ní penisy dostaly přívlastek "ženské". Je to oxymóron a vždycky bude a né, nemrzí mě to.


Motto, které jsem použila i jako název článku, je myšlenkou celé této Markovy práce.


Pro představu zde je obsah:

ÚVOD 1
1 Identita (a uznání) 2
2 Pohlaví a gender, jádrová pohlavní identita a genderová identita 5
3 Mužská identita 9
3.1 Mužská dentita v kontextu transsexuality FtM 10
4 Moje identita 11
5 Narátoři - výběr a etika 12
6 Příběh životního příběhu 13
7 Analýza a interpretace získaného materiálu 15
7.1 Holka nebo kluk? 16
7.2 "Odborníci" 22
7.3 Vysvětlování 24
7.4 Mužské jméno a mužský rod 26
7.5 Doklady a byrokracie 29
7.6 Co by (ne)měl muž znát, mít, umět, dělat...? 31
7.7 Šaty dělaj člověka 34
7.8 Dělá penis muže? 36
7.9 Muži močí vestoje 39
7.10 Tělo 41
7.11 "Minulost" 45
7.12 Setrvačnost identity 49
7.13 Vztahy a sex 50
7.14 Pánské toalety, šatny, sprchy 52
7.15 Mimo podezření 54
7.16 Nic nedokazuju 54
7.17 Lhaní, zastírání a mystifikace 55
8 Hledání souvislostí 57
ZÁVĚR 58
DOSLOV 60


Hezká témata si Marek vybral.

Nechť jsou Markovy závěry a myšlenky vodítkem k pochopení transsexuality našimi blízkými, ale také širokou veřejností a dokonce si troufám říct i FtM kluky a MtF holkami v začátcích, kteří hledají odpovědi a pro které mohou být některé citace i jakýmsi povzbuzením nebo přiblížením, co všechno (dobrého) je čeká, a že na tomto světě nejsou se svým trápením jediní.


Mnou nekomentované citace z bakalářské práce:

To, kdo (nebo kým) jsem, není určeno/určováno (jen) mnou samým, ale (především) mým vztahem k druhým, respektive vztahem, jenž ke mně zaujímají druzí. Dalo by se tudíž říci i, že sám nejsem nikým, někým se stávám pouze (a jedině) ve vztahu k druhému, neboť identita jako taková je sociálně konstruována (a také sociálně udržována).

Identita se utváří během sociálních procesů. Jakmile je utvořena, je udržována, obměňována, dokonce i přebudovávána sociálními vztahy (Berger, Luckmann 1999: 170-171).

Identitu tedy nejenže nemůžeme vybudovat sami - potřebujeme společnost, aby nás v ní uznala; zároveň ani není ničím pevným a stálým, něčím daným, ale naopak je (znovu)utvářena a modifikována po celý náš život.

Ona "vnitřní" pohlavní identita je zde zcela jednoznačně chápána jako daná a neměnná (tj. vrozená; proto jsem se zde také nakonec nijak nezabýval jednotlivými teoriemi jejího možného vzniku). A problematizována je pouze ona identita "vnější", tedy ta, jež je vytvářena na základě uznání (neuznání) druhých.


Již na samém počátku, kdy jsem teprve formuloval téma své budoucí bakalářské práce a směr, jímž by se měla ubírat, jsem jednoznačně věděl, že jako metodu k získání kvalitativních dat použiji rozhovor (interview), a to konkrétně rozhovor narativní.

Výsledkem tak je celkem sedm životních příběhů, z nichž nejkratší (myšleno a měřeno samozřejmě délkou získaného audiozáznamu, nikoli reálnou délkou života narátora!) je dlouhý necelých padesát minut, nejdelší pak bezmála tři hodiny. Celková délka záznamu přesahuje deset a půl hodiny.

No hele, já nevim… já bych začal asi tím… jako… když si vzpomenu na ty úplně první chvíle… nebo takový jako momenty… nebo jakoby životní scény… co si pamatuješ - úplně ty nejranější. Tak jsem nemusel dokazovat vůbec nic… ani sám sobě [!]… ani nikomu. Protože mi připadalo jako… ano… já jsem kluk… ten mrňavej chlapeček. (…) Je fakt, že teda moje méno, který jsem měl, jako nekorespondovalo s tím, že jsem chlapeček [smích]… ale zvláštní na tom bylo, že jsem to méno vůbec neřešil. Absolutně vůbec. […] A zároveň mi do toho taky samozřejmě vyvstává to, jak mě máma upozorňuje nebo jak mi vysvětluje, že to takhle není. A to je jako takovej nějakej první boj. A ten boj s tou mámou v tomhle… já sem tomu nějak jako vůbec neporozuměl. Já sem vůbec nepochopil, proč vona furt mi tvrdí něco, co já jsem jasně věděl - úplně jako neoddiskutovatelně - že to takhle je, tak máma mi říkala, že to takhle není. A já jsem to jako nemoh pochopit. Vůbec. Prostě.

Pohlavní identita nebo spíše jakýsi vnitřní pocit vlastního já tak na samém počátku pravděpodobně jaksi (a priori) předstihuje ono uvědomění si svého (biologického) pohlaví, a tedy i genderu, jež je s ním do značné míry neoddělitelně spjat.

Už asi od tří let jsem se bouřil proti holčičímu oblečení. A hrál jsem si radši s autama nebo se stavebnicí, než s panenkama. Tehdy jsem tomu ale nepřikládal nijak velkej význam. Vlastně dost pochybuju, že sem nad tim vůbec nějak přemejšlel nebo pozastavoval. Myslim, že tehdy jsem sám sebe jako kluka vnímal, a tak mi to přišlo úplně normální.

No a takže v těch osmi už určitě jo, dřív nevim, to si nepamatuju, třeba měl jsem panenky, ale ty vždycky klečely vyrovnaný pod tim pod oknem, nahatý normálně jsem je.. svlečený a to a hrál jsem si pak s nečim jinym.

Hmm. No a když se vrátim do toho dětství, tak tam… sem si uvědomoval, že vlastně od malička se mi líbily takový ty klučičí hračky klasický… autíčka… a prostě. Chtěl jsem samopal takovej ten prostě [smích]. A jako rodiče ne jako, že by mě v tom nějak aktivně podporovali, ale prostě vyhověli mě prostě, jo, že třeba mi ten samopal koupili. A… prostě takový ty klučičí hry jako na indiány… a luk a šíp. Jo, že když jsem… potom si pamatuju, jak jsem dostal jednou k vánocům panenku [smích], tak jsem chvilku koukal, jo, jako co se děje, a pak jsem řekl, že panenka půjde spinkat, takhle jsem ji šoupnul pod postel a… už tam zůstala [smích].


Avšak tělo, coby primární zdroj informace o pohlaví, je v případě transsexuality pro druhé, pro okolí, natolik významným a určujícím faktem, že navzdory tomu, že jsou dítětem používány zcela jasné a jednoznačné (dalo by se říci oboustranně srozumitelné) prostředky (strategie) k vyjádření sebe sama, své (pohlavní) identity, nebývá jim druhými (především a zejména těmi blízkými) správně porozuměno:

Přesto se mi při vzpomínce na tyhle prázdniny vybavuje jedna věc, která mě od tý doby tak jako trochu trápila. Vlastně víc než trochu. Bratránci chodili čůrat za králíkárnu, ke staré hrušni a na kadibudku chodili jen na velkou... a já tam musel pokaždý. Kůli tý... no, drobný fyzický odlišnosti, která mezi nimi a mnou byla a která mi do tý doby nikdy nepřišla nijak zvlášť důležitá, jo. Zkoušel jsem jít taky párkrát k hrušni, ale moc to nešlo... jako nějak to nebylo ono. A ostatní se mi samozřejmě smáli, že jo. Když se to dozvěděla babička, tak jim vynadala... a mně se snažila vysvětlit, že holčičky přece ke stromu nechoděj. Její vysvětlení mě ale moc neuspokojilo... spíš jako dost zmátlo... A pamatuju se, že jsem se pak ještě strašně dlouho zabýval myšlenkou, jak to udělat, abych moh taky čůrat vestoje, a teda jako být kluk.


Nicméně i přes toto poměrně zásadní vzájemné nedorozumění jsou si obě strany (většinou) tak nějak vědomy toho, že někde je chyba, že něco je špatně a současně (obě strany) jaksi doufají, že se to časem samo spraví:

A pak teda jako pochopíš… nebo to si jako nevybavuju přesně jako kdy mi jako došlo, že jako s tím pindíkem tam je nějakej jako problém… a kde jako je. Furt jsem jako očekával, že jako naroste… nebo že někde eště… nevim, že se někde zdržel a že nevyrost, jak měl… takže jak ti prostě narostou vlasy nebo druhý zuby, tak jsem jako vočekával… no, a to se samozřejmě nedělo…

A taky si pamatuju, že mi všichni vždycky říkali… anebo to možná spíš říkali sami sobě, těžko říct… no, že z toho prostě časem vyrostu… a třeba babička mi… tak mi vyprávěla, jak teta taky jako malá nechtěla nosit sukně a tak…


Za povšimnutí rovněž stojí situace, v nichž je pohlavní identita rozpoznána správně, neboť ti, jimž se podařilo (správně) dešifrovat vysílané signály, jsou (zpravidla) lidé cizí. Zajímavá je pak i reakce blízkých (jsou-li těmto situacím přítomni), kteří okamžitě tuto (z jejich úhlu pohledu špatně) přiřazenou identitu popřou (správně rozpoznaná identita je v poslední citaci jaksi popřena i samotným transsexuálem, tato citace se svou povahou vztahuje právě už i k oné nepatřičnosti, jíž se zabývám dále):

Což znamená, že jako teda si vždycky musíš prostě... eee vymlátit z rodičů tu hokejku nějakym způsobem, že jo, protože brácha jí dostane automaticky, protože je kluk. Ale ty prostě musíš vždycky najít nějakej jako pádnej argument, proč chceš taky hokejku, že jo.

No, to bylo takový divný, no. Ne, byl sem... Voni mi vždycky řikali traverzo, no. Takže ty děcka fakt asi něco věděly, ty jo. Já si to ale nepřipouštěl. Na táborech mě vždycky takhle zlobily. Prostě sem se votočil a viděl jsem, jak na mě koukaj a ptaj se těch vedoucích - 'A je to kluk nebo holka?'. Prostě, že ty děcka to ve mě viděly už dřív, ty jo, já jsem ale vůbec nebyl schopnej to nějak pojmout. To bylo vždycky prostě. Vždycky jsem byl takovej někdo mezi. To bylo... takový strašně zvláštní. A pak i třeba ty... já nevim když sem byl jako vedoucí někde, tak prostě stejně na mě koukali divně. Sem byl... prostě... eště v tý ženský roli, tak stejně prostě mě nebrali vůbec. A řešili to ty děcka mezi sebou. Řešili to a řikali prostě... tou traverzou, to mi došlo až pak pozdějc, že to... nevim, proč sem dostal takovouhle divnou přezdívku, ale prostě... A babochlap, to bylo přesně to vono. Fakt dobrá přezdívka, no. Ale tim si fakt uvědomuju, že sem musel dřív už takhle na ty lidi působit. Jako že sem někde mezi těma pohlavíma.

A zároveň jakoby se časem ona počáteční jistota toho, kým člověk ve skutečnosti je, v důsledku nepřijetí a nepotvrzení této identity druhými, jaksi oslabila, ba téměř vytratila:

Hele, jako, ale tak to viděli furt. Že jo, vždycky jsem prostě jako slyšel takový - 'A ty seš kluk nebo holka?'. No, ale tak co mu na to máš říct? Že jo, sám nevíš, kdo seš. No, všichni ti řikaj, že seš holka, ale ty vnitřně cejtíš, že jako asi nebudeš holka, protože prostě... jak vypadá holka a jak se chová holka, tak prostě to je stav, kterej je tobě úplně cizí, jo.

Já sem se cejtil tak jako trapně, ale jinak sem jako nikomu nic neřikal. Nebo. Ani tý mámě. Ale tak vnitřně to ve mně ale tak vřelo... nebo jako.


K tomu, aby se tedy vůbec něco mohlo změnit, aby mohl být transsexuál konečně sám sebou a aby bylo (nebo přinejmenším mohlo být) to, jak se navenek chová, druhými správně chápáno a interpretováno, je skutečně potřeba "problém" nejprve pojmenovat, přiřadit mu určitý význam, rámec. Do té doby se veškeré snahy dokázat kým je naprosto míjí účinkem. Další potíž je pak v tom, že ona cesta k vlastnímu poznání (jsem transsexuál) nebývá zrovna nejkratší a samotné přiznání (comming out), je pak vlastně jakýmsi krokem do neznáma:


(Protože je autentických výpovědí mnoho,
celý článek se zobrazí po kliknutí zde na "celý článek" nebo
je k dispozici bakalářská práce v původním znění ke stažení v úvodu článku.)

Básnička: Rozvlněná stínohra

19. března 2016 v 15:37 | Tereza |  Básničky
Uklízela jsem. Likvidovala jsem minulost, která měla být navždy uložená v papírové podobě zamilovaných přáníček a dopisů. Nedokázala jsem jí zničit celou, na zbytek potřebuji najít další energii a sílu, ale našla jsem básničku, kterou jsem hledala několik let. Patřila mé ženě, ze které jsem byla v roce 2000 nadšená a fascinovaná její krásou a ženskostí, po které jsem já jen toužila:


Rozvlněná stínohra

Dva kulaté zázraky zmizely ve tmě...
a tvé tělo zahalené do stínů
prokreslené tuhou ospalé lampy
čaruje a tiskne své tvary do mě...
Nejtajemnější kontura ve vesmíru
oblá jak oseté pole.

Komu patříš ty? A komu patřím já?
Noc je zvukem, který vzdychá!
Safírový písek z mých doteků rozdrcený na prášek
zrnko po zrnku nechávám lehce stékat
hlubinami tvého údolí
do proudu řeky rozkoše.

Plnými doušky číše mých smyslů
výraznou vůní pramínků tvých vlasů plním.
Tvé rty na sklence s vínem
tečou v barvách až do moře mého.
Všecko se slévá, všecko už plním...
...fantaskním obrazem nepopsatelného!


Tehdy a poté

18. března 2016 v 7:29 | Tereza
"Terko, jaké to mají chlapi? Ty to přeci musíš vědět."

Ženská zvědavost.

Inu, proč to neříct, jak to vidím já. I když co já ještě mám tak komu co vyprávět? Všechno je za mnou. A stejně to každý prožívá různě.
Přesto bych měla ještě něco na srdci.
Ano, něco o tom, jaké to mají chlapi, vím, ale...

...stalo se to pro mě hrozně složité si to představit. Já vím, že jsem to měla... jenže už to nemám, najednou se to odstřihlo nejen fyzicky, ale v tentýž moment i psychicky. Je to něco, co si myslím, že holky s nedokončenou přeměnou nikdy nepocítí. Opravdu to teď tak vnímám. To nemyslím jako výčitku, ale pocit, který nikdy mít nebudou, i když mi budou tvrdit, že jsou ženou. Ano jsou. Já vím, že ano. Taky jsem to říkala a byla jsem jí, takže jim to věřím. Přesto je to teď jiné. Ani jsem nečekala, že to bude až tak jiné, že se toho tolik změní, že to bude tak intenzivní a hezké.

Snažila jsem se vybavit si, jaké to je mít penis, jenže ono mi to nešlo a nejde. Nešlo mi do hlavy, proč bych si to měla vůbec vybavovat? A vyslovovat nesmyslné věty typu "měla jsem penis". Co když jsem ho nikdy neměla? A pokud ano, bylo to tam navíc a teď to tam není, teď je to ve své nejpřirozenější podobě a stejně, jako jsme se předtím jen domnívaly, jaké to bude, až budeme mít vagínu a neuměly si to představit, se teď jen domnívám, jaké to je mít tam penis.

Cožpak si to jde představit? Jen si to zkuste!

Jsem-li vyzvána, snažím se na to vzpomenout, ale nejde to. Strašně rychle to zmizelo z mých vzpomínek a nechybí mi to. Já už si ty pocity prostě nepamatuju. Snažila jsem se i vzpomenout, jaké to bylo, když jsem se třeba oblékala, sprchovala a bylo to tam... Já nevím. Prostě nevím! Nejde to si vzpomenout. Jakobych ho nikdy neměla. A jsem přesvědčená o tom, že to tak bylo, protože tomu teď vůbec nic nenasvědčuje, že to bylo někdy jinak. Není to jen fyzické odstřihnutí, nejde jen o šmik šmik a hotovo... má to mnohem hlubší význam, který mě mile překvapil a tak nemůžu uspokojit ty, kteří se dotazují na to, jaké to bylo předtím. Jediné pocity, které mám, jsou pocity, které zažívám se svojí vagínou a klitorisem :) A ty jsou moc krásné už jen tím, že tam jsou. Jen samotná existence toho všeho je tak přirozená, že mám sto chutí vždycky odpovědět: "Já nevím, jaké to bylo, protože to tam nikdy nebylo, jsem přeci žena, jak by to tam mohlo být?"
Najednou mi tam nic nepřekáží a najednou tam vidím to, co tam být má. Pochopila jsem, že tohle nebyl jen řez skalpelem...

Myslela jsem si, že se na to, jak to fungovalo předtím, zapomenout nedá, ale je to všecko jinak. Velmi rychle se člověk sžije s něčím, co je mu přirozené a patří to k němu. Stejně tak, jako se člověk nedokázal sžít s něčím, co tam být nemělo. Alespoň u mě ne.

Tuhle jsem si tak v neděli odpoledne sedla a vzpomněla jsem si, jak hektické kdysi byly tyhle volné dny a jak klidné jsou teď. Jak obyčejně nedělní jsou ty neděle, přesně tak, jak nedělní a obyčejné, až krásně obyčejné, mají být.


To v takové chvíle nejvíc cítím to vysvobození. Tehdy jsem každou možnou chvilku věnovala v hlavě představám, kdy budu zase sama a kdy si budu zase moct alespoň na chviličku "ukrást" alespoň maličký kousíček ženskosti. Ty myšlenky člověka dokázaly úplně pohltit a leptat jako žíravina, byly všude se mnou, úplně všude a vždycky, a pak, když konečně přišla chvilka jen pro mě, byla zcela využita do poslední vteřiny... řekla bych dokonce do mínusu a pak jsem s hlavou plnou výčitek musela utíkat, abych stíhala přijít tam, kde jsem měla být. K tomu se přidávaly ještě výčitky, že nejsem s někým, koho miluji a komu bych chtěla věnovat víc času. A strach, že jsem si špatně odlíčila oči. Radši jsem si je odřela a vydrhla v té překotné rychlosti do ruda, než aby někdo zahlédl kousíček černé linky kolem očí. Na to nesměl nikdo přijít. Nikdy. Jak hloupě a pošetile chovala jsem se tehdy.
Takové vzácné chvilky osamocenosti bývávaly tak jednou za týden na dvě hodinky. Velmi málo na to, aby duše měla klid. Potřebovala víc. Mnohem víc. Potřebovala věčnost. Začala se stávat nenasytnou a vlastně nepotřebovala víc, potřebovala všechno! To Tereza potřebovala už konečně ven, jinak by jí snad vybuchla hlava nebo chtěla, aby jí vybuchla a přišlo ticho...

Najednou je tohle neustálé nekonečné nutkání, běhání, úmorné přeskakování mezi dvěma světy (hlavně vracení se do toho nesprávného) a kradení ženských chvilek pryč. V hlavě se uvolnilo obrovské množství prostoru, spadl ten největší celoživotní balvan a nastal klid, radost, nadšení a štěstí. Přišla i energie a chuť žít, která tehdy byla velmi vzácná. Přišlo neustálé nekonečné štěstí. A odešlo trýznění duše. Že mě to nenapadlo dřív to udělat? Byla jsem ošklivé červivé jablko, které čekalo, až spadne, muselo čekat, muselo dozrát a přezrát a pak má jablůňka mohla zase vykvést a ukázat světu jablka nová krásná červená a sladká.

Jaké to tedy mají chlapi?
Já nevím.
Nikdy jsem chlap nebyla. Měla jsem jen kus jeho těla.

Tak to je moje porovnání

Nemusí to mít každý jako já.

Ale já to tak mám.

New York: Všechny toalety podle genderové identity

17. března 2016 v 13:09 | Tereza
Ok, tak jo :)


Do šaten a na WC v New Yorku se nebude chodit podle pohlaví, ale podle genderové identity.


ČTK 10.3.2016

V New Yorku mohou od tohoto týdne chodit na pánské záchody i ženy, které se cítí být muži. A naopak - dámské toalety či šatny jsou přístupny také mužům, kteří se považují za ženy v nesprávném těle. Umožňuje to výnos, který podepsal newyorský starosta Bill de Blasio.

"Hájit práva jedné skupiny obyvatel je podle nás totéž, jako hájit zájmy všech skupin," prohlásil podle listu The New York Post demokratický starosta největšího amerického města.

New York zavedl nové pravidlo pod tlakem organizací hájících práva sexuálních menšin. Ve městě žije podle neoficiálních údajů až 25.000 lidí, kteří mají změněnou sexuální identitu či se ji chystají změnit.

Výnos se vztahuje na veškeré toalety či šatny v městských budovách, parcích či sportovních a volnočasových centrech. Nevztahuje se na soukromé firmy. Na jeho základě nemůže být nikomu odpírán přístup na toaletu či do šatny, která odpovídá jeho pohlavní identitě. Nikdo nemůže být nucen prokazovat se nějakým dokladem.



Když se nad tím tak zamyslím, nikdy mi dosud používané rozdělení toalet na pánské a dámské nevadilo. Stejně jsme všechny holky před operací chodily na dámské a kluci na pánské - čili tak, jak to má být - nikdo s tím neměl problém a taky po nás nikdo občanky nechtěl :)

Počet konverzí pohlaví u cizinců ve FN Motol

16. března 2016 v 9:12 | Tereza
Jelikož jsem dostala nápad, že by bylo dobré zjistit, kolik cizinců se ve FN Motol objeví kvůli chirurgické změně pohlaví, vyžádala jsem si tyto statistiky a zde je výsledek. Je to výborná tabulka! :)


Zeměkonverzeprůměrně / rok
SlovenskoMtF1 - 2


To je celé :)
Tím tato statistika končí :)

Kam tedy chodí polští FtM kluci nebo kdo byla ta Běloruska, se kterou byla před 2 lety Darinka na pokoji... to nevím. Zřejmě měla české občanství.

Každopádně jsou tedy statistiky o počtu provedených konverzí ve FN Motol použitelné pro odhad počtu provedených konverzí českých občanů, protože zastoupení cizinců je velmi zanedbatelné.

Ještě mám ale slíbenou statistiku od jedné milé paní redaktorky z novin, kterou si vyžádala přímo z Ministerstva zdravotnictví a která se bude týkat let 2013 - 2016, což je zatím až dosud statisticky neprobádané období. Ale samozřejmě nejprve musí vyjít v novinách - až pak jí dostanu já. :)

Zatím máme již zde zmiňované statistiky pouze tyto:

Holky - konverze ve FN Motol:
1992-2013 222 MtF
1949-1991 44 MtF

Kluci - konverze ve FN Motol:
1992-1999 53 FtM

FN Ostrava* operuje zhruba 3 MtF ročně (takže Thajsko už jí předběhlo :), FN Brno převážně FtM kluky (a do budoucna pouze kluky), počet MtF mi odtamtud není zatím znám, ale přes 90 % MtF konverzí by mělo probíhat v Motole.

* jak jsem byla upozorněna, MUDr. Vřeský již ve FN Ostrava nepůsobí, přešel do Vítkovické nemocnice, kde se teď mají tyto operace odehrávat

Můj velký průzkum: Jaká je česká žena? (4/4)

15. března 2016 v 18:37 | Tereza
4. část - pokračování výsledků průzkumu Jaká je česká žena?
Předchozí části 1/4, 2/4 a 3/4.

Tuhle trošku ujetou část jsem do dotazníku prostě vložit chtěla, protože mě zajímalo, co na to říkají ostatní. Názory druhých jsou pro mě vždy cenné. Trochu se dívkám omlouvám za tak divnou otázku, snad jsem je moc nevyděsila (očividně některé ano), ale položila jsem ji přímo, bez servítků tak, abych zjistila, kolik biologických žen touží mít něco, co bych nikdy u ženy nečekala. Prostě jsem tu ženu, která po tom tak strašně moc touží, chtěla najít a přijít na to, kdo je ta žena, protože já to nechápu. A existuje vůbec? (Vynechám-li pornoprůmysl, kde je motivace jasná.) Není to jen výplod něčí fantazie? Nedohadujeme se tu tak náhodou nad čistě hypotetickými možnostmi, které jsou ve skutečnosti nereálné? Tomu jsem chtěla přijít na kloub. Oslovit však jen 1147 žen s touto otázkou je příliš málo. Musela bych oslovit tak 114.700.000 žen, abych možná tu jednu objevila. Kdo ví? Každopádně tak velký průzkum už neplánuji. Stačí mi totiž odpovědi z tohoto.

27. Toužíš dlouhodobě (celoživotně) mít celý život místo ženského genitálu penis?

(Jde o opravdové celoživotní vyjádření touhy na celý život, nikoli o vyzkoušení penisu na pár dní, proto zde není možnost odpovědi "ano - občas". Existence penisu u ženy by s sebou nesla velkou spoustu problémů (viz další otázka). Tato otázka je záměrně položena takto, byť ti může přijít sebeabsurdnější, jako mně).



Jů! Zaradovala jsem se. Našla jsem 26 holek, které touží celoživotně mít penis a nejsou to FtM kluci. Hned jsem se těšila, jak je vyzpovídám a zjistím, jaká je jejich motivace. 26 dívek mi však připadalo nějak hodně a tak jsem pro jistotu prozkoumala jednotlivě jejich dotazníky a musím bohužel říci, že všech těchto 26 žen uvedlo možnost "ano" nerozvážně, protože hned v dalších otázkách připouští (asi když jim došlo, co to vlastně pro ně znamená, protože tam toto téma rozpitvávám), že by ho tedy nechtěly na celý život a některým to přijde dokonce "divné" až "úchylné". Čímž mi tedy 100 % žen odpovědělo, že mít celoživotně penis netouží.

Jiný výsledek jsem vlastně nečekala, ale třeba někdy v životě potkám ženu, kterou po tom touží, není FtM a řekne mi, proč chce být ženou s penisem.

Otázka zněla záměrně "žena, která touží mít penis", nikoli "která má" či "která se bojí ho nemít". Těch se to netýká. To jsou ženy (např. před přeměnou či před operací v přeměně), které kdyby to bylo možné a jedním zaklínadlem měly kompletní ženský genitál, tak by do toho šly. Zbavit se penisu jim brání například strach z operace, za což nemohou, nesplňují tedy podmínku "toužení po penisu" a jsou ženami (alespoň v mých očích - úředně bohužel jedině až po operaci nebo po orchiektomii).

Toto téma jsem do dotazníku zařadila záměrně, protože (jak jsem psala v jednom z předchozích článků) Ministerstvo řešilo žádost o zpřístupnění možnosti změny pohlaví pouze na základě žádosti bez zdravotní dokumentace. Přijdete na úřad, řeknete, že jste žena a změní vám jméno na ženské, rodné číslo na ženské a pohlaví v dokladech. Je jedno, jak vypadáte, jak se prezentujete, jak vás lidé oslovují, co máte mezi nohama. Najednou jste žena. Nechcete z nějakého důvodu absolvovat povinný proces změny pohlaví nebo se podřizovat podmínkám stanoveným zhruba stejně ve všech vyspělejších zemích, kde zatím možnost změny pohlaví pouze na základě žádosti povolena není.

Já s tímto procesem souhlasím, nikdy jsem proti němu neprotestovala, byla jsem od začátku srozuměna se vším, co mě čeká, chtěla jsem operaci a nevadí mi, že je podmínkou pro úřední změnu pohlaví. To je můj postoj a názor.

Sdílí ho sice většina, ale jak je vidět, pár hlasů se ozvalo, že je to nesmysl a že by měl každý mít v dokladech takové pohlaví, v jakém se cítí, že je.

Jaký na to má názor 1147 českých žen se dozvíme dále.

28. Chtěla bys mít penis alespoň pár dní na vyzkoušení (zjistit, jaké to je)?

A tady už máme jinou situaci. Mít penis jen na chvíli - to je pro ženy docela pokušení - zjistit, jaké to asi je :)



21,8 % žen "penis na chvíli" striktně zavrhlo, 26,7 % připouští, že by si jej možná na chvíli vyzkoušelo, ale 51,3 % by jej vyzkoušelo určitě. To je více než polovina žen, což mě vlastně ani nepřekvapuje, protože tady hraje hlavní roli zvědavost.
2 ženy uvedly, že by penis chtěly na celý život, ale podle jednotlivě vyplněných dotazníků jde opět o nezodpovědně vyplněné dotazníky, protože v dalších otázkách se k penisu na ženském těle nestaví příliš pozitivně.

A dostávám se k tomu nejzajímavějšímu - k vlastnímu názoru na toto téma:

29. Napadá tě, s jakým problémem (nebo problémy) by ses mohla v životě setkat, kdybys byla (krásná a velmi ženská) žena s penisem? (Nemusíš odpovídat)



784 dívek (58 %) sice na tuto otázku odmítlo odpovědět, ale ostatní holky tu odvahu vyjádřit svůj názor a zamyslet se našly.

Po kliknutí na výše uvedenou tabulku se zobrazí v původní velikosti.

Nejčastěji uváděný problém je problém s nalezením dlouhodobého partnera (33,7 %) a hned potom předsudky okolí, nepochopení, šikana (19,3 %).
Na třetím místě vidí dívky problém s oblékáním (9 %), který považují za závažný, neboť penis prostě do riflí, slimek, minišatů, sukní, plavek, legín, kalhotek, tang, punčoch nebo šortek prostě narvat nejde.

12 dívek uvedlo, že pokud má žena penis, není žena, ale muž, nebo že ženy nemají penis.

Zmiňována je také nemožnost otěhotnění, psychická nevyrovnanost nebo nechtěná erekce.

Vybrané odpovědi:

"Kdybych byla žena s penisem... Tak nejsem žena, ale muž.. Co se obléká, krášlí a chová jako žena :)"
"Kdybych měla penis, je jasné, že s tělem muže, takže je otázka blbost. Buď s tělem muže nebo vůbec."
"Lidé by si mysleli, že jsem divná, byla bych osamělá."
"Měla bych ve společnosti problém být zařazena pod jedno pohlaví, protože společnost neumí zatím přijímat "jiné" pohlaví než mužské NEBO ženské."
"Nikdo by mě nechtěl za přítele ani za přítelkyni."
"Penis bych si chtěla vyzkoušet jen jako celek spolu s mužským tělem, ne jako shemale."
"Pokud by to byla krásná a velmi ženská žena, tak nemá penis :D"
"Problém bych viděla, sexuální praktiky a výběr partnera. Který chlap by chtěl ženu s penisem a pak moc se mi nechce šťouchat někoho do análu..."
"Proč by chtěla mít žena penis? :D"
"Slimky by pěkně tlačily do koulí :D"
"Smrt. Zabila bych se."
"Penis v krajkách nic moc."
"Skončila bych jako Suzukiho Sadako Yamamura z hororu Kruh * (znásilnil ji (před tím, než začala hororově zabíjet) nějaký doktor, ale zjistil, že má syndrom testikulární feminizace (XY osoby neragují na testosteron a tak se vyvíjí a identifikují jako žny) a má i penis, ona se s ním začla rvát a on jí přepral, hodil do studny a zavřel ji tam)."
"Vadil by mi úplně při všem :D"


Odpověď "Smrt. Zabila bych se.", docela charakterizuje transsexualitu jako takovou, protože se to občas z tohoto důvodu bohužel stává. (Doufám a věřím, že už bude ale co nejméně). Až takové může být zoufalství z uvěznění ve špatném těle. Je to neustálé nekonečné trýznění lidské duše, dokud s tím něco neuděláme, dokud nepřijmeme sami sebe a nezačneme se mít konečně rádi.

Ony ty odpovědi vlastně odpovídají všeobecné představě, kdy žena nemá penis (muž nemá vagínu). V další otázce se začaly objevovat názory, že pokud jde o ženu v přeměně ("čekatelku" na vagínu), pak je vše vpořádku a společnost je ochotna ho respektovat, protože po operaci je to žena (či muž). Ne někdo "mezi". Přijetí ale končí ve chvíli, kdy si žena penis touží nechat.

Není to tedy transfobie. Transfobie by to byla tehdy, kdyby došlo k odsouzení či nepřijetí osob i během přeměny nebo po přeměně, ale tady jsou tito lidé přijímány celkem bez problémů.

Tak co to tedy je? Penisofobie? To ne. Na mužích nám ale penisy nevadí, chceme je. Jde tedy o strach z neznáma? Neznáme nikoho, kdo by byl takový, jak se bude chovat? Co to udělá se společností? Je to vůbec správné? A není to náhodou hnusné, proti Bohu nebo úchylné, jak někdo uvádí?


Co by to přineslo této společnosti a jak by se na takové lidi dívala, jsem se zeptala v další předposlední otázce.

30. Jaký máš názor na "ženy s penisem", které by se po schválení takové změny, začaly v naší společnosti objevovat?

U otázky byl doprovodný text:
Tyto intimní otázky jsou zaměřeny na toto téma kvůli diskusi o možnosti změny pohlaví pouze na základě žádosti na úřadě na základě svobodné volby člověka.
Tato možnost je v současné době zvažována na Ministerstvu vnitra a takový člověk by automaticky po podání žádosti dostal doklady na zvolené ženské jméno, ženské rodné číslo a F (female) v kolonce pohlaví bez ohledu na to, jak vypadá nebo co má mezi nohama.
(Prosím odpověz podle svého přesvědčení a pocitu. Nikdo ti nebude vyčítat, zda jsi pro nebo proti. Dotazník je zcela anonymní a každý názor je důležitý.)

Udělala jsem si vlastně takové referendum :)
A jak dopadlo?

Hleďme, jak by české ženy hlasovaly pro ženy s penisem:


To je dobrá zpráva pro naší společnost.
Největší zásluhu na kladném výsledku měly odpovědi typu "je mi to jedno / je to jejich věc / každého volba / hnusné, ale respektuji to" (399 odpovědí z celkových 507 pro).

Dívky tedy zaškrtly PRO, ale jen za určitých podmínek. Například, pokud je dotyčný nebude obtěžovat, pokud se nebude ukazovat na veřejných místech (např. bazén, šatny) nebo paradoxně přiznávají, že se jim představa ženy s penisem hnusí, ale jsou ochotny je tolerovat nebo je jim to jedno.

Jednoznačně PRO bylo 94 respondentek.
Proti tomu bylo jednoznačně PROTI 207 respondentek.

Jde tedy o jakési tiché tolerování typu "neobtěžuješ mě, tak si dělej, co chceš".

Nicméně důležitý je vždy výsledek a ten je pro umožnění možnosti změny pohlaví pouze na základě žádosti.

----- Následující odstavec vyjadřuje můj názor -----
Pokud bych se referenda zúčastnila i já, změnu pohlaví pouze na základě žádosti bych u MtF dívek nepodpořila, u FtM kluků ano (což by byl u referenda problém a nejspíš bych se ho kvůli tomu nezúčastnila). Myslím si totiž, že není důvod, proč by dívka měla toužit mít penis. Pokud jde jen o změnu pohlaví v dokladech, ale dívka se operace bojí, stačí k tomu znemožnění reprodukce, tedy orchiektomie, která není tak těžkým zákrokem, jako klasická operace pohlaví. Penis jí zůstane. U MtF dívek rozhodně podporuji současně nastavený proces přeměny, nevidím na něm nic diskriminačního ani špatného, vyhovoval mi, absolvovala jsem ho vlastně ráda, protože jsem si šla za svým cílem a nikdy by mě nenapadlo ponechávat si na svém ženském těle něco, co tam nepatří. Volba pohlaví pouze na základě žádosti mi u MtF dívek přijde naprosto zbytečná a pokud bych ho podpořila, byla bych pro předchozí vyšetření a doporučení sexuologem. Stále ovšem nechápu motivaci ženy chtít mít na svém těle penis a proč bych nemohla absolvovat kompletní přeměnu, když jsem žena.
----- konec prezentace mého názoru -----

Zde je podrobný přehled jednotlivých odpovědí:


Po kliknutí na graf se zobrazí v plné velikosti.

Ještě bych chtěla upozornit na 6. příčku, ve které dívky vyjadřovaly naprostý souhlas s kompletní změnou pohlaví, tedy hormonální terapie, splnění stanovených podmínek a poté operaci, ale odsuzovaly nedokončenou přeměnu.

To je ale vlastně pozitivní pohled, protože nás většina, co se jako ženy cítíme a usilujeme o kompletní změnu pohlaví, přijímají jako ženy.

Vybrala jsem zase pár konkrétních odpovědí pro představu, co si dnešní dívky o ženách, které dobrovolně touží mít penis, myslí. Je to tedy občas počteníčko.

"Je mi to jedno, protože nejsem muž, který se snaží sbalit ženu s penisem. Ačkoli pro chlapy to může být docela nepříjemné. V některých státech existuje tzv. třetí pohlaví."
"There are no chicks with dicks, just guys with tits"
"Absolutně NE, hnusí se mi, je to proti přirozenosti člověka a považuji takové lidi za nemocné - stejně tak nemocné lidi, např. blázny nenecháváme volně, aby si dělali co chtěli..."
"Aby si člověk určoval pohlaví podle nálady je hloupost. Transexuály respektují. Ale ženy s penisem...?"
"Když už chce mít penis, ať taky jako chlap vypadá."
"Domnívám se, že pokud se žena cítí býti mužem je jejím největším cílem "proměnu" zcela dokončit a proto se domnívám, že není třeba, aby byla změna pohlaví jen na základě žádosti na úřadě."
"Je to blbost, protože potom si to tam chlap může napsat a chodit třeba "okukovat" na dámské záchody, sprchy atd."
"Je to divné. Když jsem žena, mám být hrdá na to, že jsem ŽENA."
"Je to každého volba, nikoho nesoudím, pokud jsou tak šťastnější tak proč ne, beru to jako třeba zvětšení prsou nebo operaci nosu, která má pomoct ženě cítit se lépe."
"Znám jednu ženu s penisem a nikdy se s tím 100% nevyrovnám, předsudky budu mít pořád."
N"elze přeci vydávat ženské doklady mužům."
"Je mi jedno, co má mezi nohama. Hlavně, ať se chová slušně."
"Je to nedotažené. Většina transsexuálů chce vypadat, jako ženy a pak přijde transvestita, který si změní pohlaví jen na základě žádosti."
"Někdy si tyto ženy užívají ženství víc, než my, které jsme ženy celý život. Já nosím častěji kalhoty než sukni a upřednostňuji pohodlí. Jen když se někam chystám, snažím se vyzdvihnout svoje ženství. Mám se v čem zlepšovat."
"Nemám s tím žádný problém, brala bych to jako něco pozitivního a zajímavého."
"Nevadili by mi, i když některá setkání by mohla být nepříjemná."
"Nevím, jsem zmatená. Celý svět by byl zmatený. Chlapi by si říkali: jsi opravdu žena, položena, polochlap nebo chlap převlečený za ženu??"
"Nevím, zajímalo by mě, jak se takové osoby samy přijímají, jestli více jako ženy nebo jako muži."
"Nevím, ale jak píšeš žena s penisem, zní to strašně... Já mívala pár kamaradek/ů travestitů a neměla jsem s tím problém, naopak mě stvalo, když se k nim lidi chovali jak se chovali... Ale s tím úřadem mi to přijde zvláštní, nějak mi to jde proti srsti..."
"Nic moc.. Jakou by pak měly orientaci?"
"Podle mě je to dost absurdní a pro mě nepředstavitelné. Takový člověk je pro mě nechutný. Není normální (a doufám, že se toho nikdy nedočkám), aby si lidé měnili své pohlaví jen na základě nějaké žádosti. Pozor - mám na mysli "ženy s penisem," nikoliv lidi s poruchou identity."
"Pochopila bych, kdyby žena chtěla být mužem a podstoupila by tedy přeměnu genitálu na penis. Výsledek by měl být ale jednoznačný. Nepodpořila bych "zvrácenost", kdy vypadá jako žena, ale má penis."
"Pokud jde o celkovou proměnu ženy v muže i vzhledově, tak proti tomu nic nemám, ale aby měla žena penis.... fíhá to by se mi upřímně asi hnusilo."
"Pokud je to pro někoho nezbytně nutné, ok. Já sama bych ale nepřežila zjistit, že můj partner byl dřív žena."
"Pokud to bude poctivý a milý člověk, je mi jedno, co má v občance nebo mezi nohama."
"Pro mě nechutná představa, nicméně každý je něčím krásný. Kdyby moje kamarádka měla penis, tak by u mě neklesla."
"Takové věci bych zakázala, jak jen to jde. Žena má být ženou a ničím jiným. Spíše bych zřídila střediska pro duševně nemocné, přesně pro tyto lidi, kteří si chtějí měnit pohlaví a dělat podobné kraviny."
"Těžko říct, myslím, že vůbec nezáleýí na tom, jestli je někdo muž nebo žena."
"Zcela s transexuály nesouhlasím, považuji to za zdegenerování lidské rasy!"

31. Vadilo by ti, kdyby se zrušilo rozdělení toalet na muže a ženy a byly by pro všechny jen jedny?



Společné toalety by v referendu neprošly :)



A na závěr se zeptám sama sebe: Kdo řekl, že tu budou ženy toužící po penise?

No já.

Vyvolala jsem diskusi a paniku a některé z hysterických čtenářek ze mě udělaly transfobní maniačku zavrhující ženy, které touží po penisu. Vlastně jsem podle nich měla zavrhnout všechny ženy, které mají penis (tedy i ty, které čekají na operaci nebo mají z operace strach), což jsem nikdy nenapsala (stačí jen pozorně číst). Takové jsou pro mě ženy stále a vždycky byly, vždyť jsem byla kdysi jednou z nich a nemám problém s tím vnímat je jako ženy, protože je tak vnímám a ani by mě nenapadlo vnímat je jinak. Ten rozdíl je, že po penise netouží, ale trpí ho na sobě. Kdyby nemusely, tak ho nemají.

Žena toužící po penisu je tak výjimečný a zvláštní úkaz stejně, jako muž toužící po vagíně. Možná se na světě pár jedinců najde, ale rozhodně se nemusíme bát, že budou všude kolem nás.

To, že tři FtM kluci vyvolali jednání na Ministerstvu proto, že chtěli dosáhnout úřední změny pohlaví, aniž by museli na složitou (protože pro kluky složitá je) operaci s nejistým výsledkem, je z jejich strany pochopitelné. Oni by taky rádi měli penis, kdyby to šlo tak jednoduše, jako u nás vagína.
Bohužel by se ta úřední změna pohlaví pouze na základě žádosti musela aplikovat i na MtF holky, takže mě logicky napadlo, kdo budou takové holky, které žádají o úřední změnu pohlaví, aniž by chodily k lékaři, aniž by byly v přeměně, aniž by braly hormony, aniž by měly vagínu? Cítila jsem, jakoby byl porušen nějaký pořádek či pravidlo, které se porušovat nemá (přesněji řečeno není důvod ho porušovat) a snažila se pochopit, proč by někdo měl ta pravidla obejít jen proto, aby byl ženou, která nechce (netouží) po vagíně. (A stále jsem na to nepřišla).

Takže vše, čím jsem tu zamotala hlavy 1147 holkám, je zatím na čistě hypotetické úrovni. Vynechám-li pornoprůmysl a holky čekající na operaci nebo se z nějakého důvodu (těch je minimum) operace bojí tak, že jí neuskuteční, nechodí v ČR žádná MtF slečna, která by řekla: "Jsem žena a mám penis, protože ho toužím mít."


Na serveru g.cz vyšel shodou okolností nedávno článek, ve kterém muž píše o 20 věcech, které muži nemají u žen příliš v lásce. Penis u ženy opravdu nebude úplně ideálním vyhledávaným objektem na ženě :)




Ale když na to má někdo chuť... :)


To jsem si tedy ale na pár dní hezky zaměstnala mozek a vyblbla se, takže předpokládám, že se statistikami si dám teď nějaký čas pokoj.

(Kompletní výsledky v jednom pdf souboru je možné stáhnout zde.)

Můj velký průzkum: Jaká je česká žena? (3/4)

14. března 2016 v 19:37 | Tereza
3. část - pokračování výsledků průzkumu Jaká je česká žena?

Předchozí části: 1/4 a 2/4

26. Pan dokonalý

Na tuhle otázku jsem se těšila. Opět jsem dala slečnám volnou ruku, takže bylo na nich, jak si představují muže, se kterým by chtěly strávit zbytek života.
Jakmile jsem ale nahlédla do výsledků, došlo mi, proč je těch mužů takový nedostatek. Všechny totiž chceme toho jednoho :) Jen ty jeho hojně požadované vlastnosti byly uváděny v různém pořadí. Nebyly by to ale ženy, aby nevymyslely celkem 242 vlastností. Ani jsem netušila, že jich tolik existuje.

Odpovědi byly moc krásné, až jsem se úplně zasnila, jaké by to bylo, mít taky takového. I když některé odpovědi byly vlastně i smutné ("Aby mě nemlátil.", "Gramotný.", "Nezávislý na rodičích.", "Základní hygienické návyky.")

Takže o jakém muži si sníme?

Napiš jednu nebo více vlastností či představ (kolik chceš), které by měl tvůj kluk, se kterým bys chtěla strávit zbytek života, mít.

1. vtipný / dokázal mě rozesmát / zábavný / veselý / smysl pro humor 408
2. inteligentní / chytrý 284
3. hodný / dobrosrdečný 222
4. věrný 213
5. tolerantní / aby přežil mé slabé stránky / brát mě takovou, jaká jsem 168
6. upřímný / aby mi nelhal / pravdomluvný 150
7. spolehlivý 142
8. sexy / přitažlivý / atraktivní / hezký / charizmatický 137
9. milující / aby mě měl rád / miloval mě / v dobrém i ve zlém 115
10. zodpovědný 100
11. pracovitý 92
12. milý 81
13. rozumný / moudrý 60
14. ambiciózní / cílevědomý 58
15. pro rodinu / rodinný typ 49
16. samostatný (umět se o sebe postarat) / soběstačný / zabezpečený / zaměstnaný 48
17. společná témata / abysme si rozuměli / společné zájmy / cíle 45
18. empatický / soucitný 41
19. pozorný 41
20. ohleduplný 40
21. slušný / slušně vychovaný 40
22. galantní / gentleman 39
23. chápavý / chápající 39
24. laskavý 39
25. podporující / podpora druhého v jeho přáních / opora 38
26. čestný / poctivý / umí uznat svou chybu 34
27. vyrovnaný 34
28. aktivní / nelenivý / podnikavý 31
29. silný, zdatný (fyzicky) / svalovec / sportovec 29
30. důvěryhodný / mohu mu věřit 27
31. ochotný 27
32. přátelský 24
33. respektující 23
34. obětavý 22
35. optimista / pozitivní 22
36. společenský 22
37. starostlivý 22
38. šikovný / kutil / zručný 21
39. zdravě sebevědomý 21
40. romantický 19
41. ochranářský / ochránce (mě i slabších) / pocit bezpečí 18
42. upovídaný / komunikativní 18
43. klidný 17
44. schopný 17
45. trpělivý 17
46. mít rád děti 17
47. abych pro něj byla jediná / na prvním místě / oddaný 16
48. mužný / ne zženštělý / měl by to být prostě chlap 16
49. citlivý / emotivní 15
50. nekuřák 15
51. rozhodný 15
52. schopen kompromisu 15
53. vzdělaný 15
54. dominantní 14
55. něžný 14
56. otevřený 14
57. akční 13
58. dobrý v posteli / šikovný v sexu 13
59. mít rád zvířata 11
60. naslouchavý 11
61. vášnivý 11
62. aby si uměl "dupnout" / neměl by si nechat vše líbit / ráznější / průbojný 10
63. ne alkoholik 10
64. nesobecký 10
65. uctivý / respekt 10
66. vstřícný 10
67. vysoký 10
68. dobrodružný 9
69. spravedlivý 9
70. charakterní 8
71. nadhled 8
72. odvážný 8
73. výletník / aby rád cestoval 8
74. pohodový 7
75. pokorný 7
76. sympatický 7
77. vyspělý 7
78. aby uměl vařit / dobrý kuchař 6
79. bohatý 6
80. nápomocný 6
81. ne podpantoflák / mít svůj názor 6
82. neagresivní / aby mě nemlátil 6
83. přizpůsobivý 6
84. sečtělý 6
85. spontánní 6
86. umělecky založený 6
87. umí se o mě postarat / o děti / pečující 6
88. upravený / pečující o sebe 6
89. vnímavý 6
90. nežárlivý 5
91. štědrý / nelakomý 5
92. aby měl vkus 5
93. zásadový 5
94. brát mě jako rovnocenného partnera 5
95. čistotný 4
96. dochvilný 4
97. dospělý 4
98. energický 4
99. férový 4
100. kreativní 4
101. mít rád kočky 4
102. pořádkumilovný 4
103. praktický pro život 4
104. skromný 4
105. velkorysý 4
106. aby měl rád lidi i zvířata 3
107. drzý 3
108. extrovert 3
109. hudebně nadaný 3
110. mazel 3
111. mít penis 3
112. ne debil 3
113. neurážlivý 3
114. nezávislý na rodičích / ne mamánek 3
115. oduševnělý / přemýšlivý 3
116. pečlivý 3
117. stabilní 3
118. střelený / bláznivý 3
119. tolerantní vůči homosexuálům, veganům, křesťanům 3
120. usměvavý 3
121. úspěšný 3
122. všímavý 3
123. být na úrovni 2
124. mít fantazii 2
125. gramotný 2
126. hrdý 2
127. iniciativní 2
128. mít větší penis 2
129. mít vousy 2
130. musí mě umět překvapit 2
131. nadšený 2
132. nápaditý 2
133. nehádavý 2
134. nemluvit sprostě 2
135. originální 2
136. pečující 2
137. pilný 2
138. přítulný 2
139. rozvážný 2
140. sám sebou / svůj / přirozený 2
141. solidární 2
142. starší než já 2
143. svědomitý / plnit sliby 2
144. svobodomyslný 2
145. štíhlý 2
146. taktní 2
147. trochu žárlivý 2
148. věřící 2
149. vřelý 2
150. vůdčí 2
151. zdravý 2
152. zvídavý 2
153. finanční přehled 2
154. 2 m a 120 kg :) 1
155. "normální" 1
156. aby bylo mezi námi silné pouto pro překlenutí špatných období 1
157. aby mi dal svolení občas se s někým vyspat, monogamie je nuda 1
158. aby nám na sobě nepřestalo záležet 1
159. aby neměnil sám sebe jen proto, aby zachránil vztah 1
160. aby netoužil po dětech 1
161. aby si mě vážil 1
162. aby stál při mě, kdykoliv to budu potřebovat 1
163. abych s ním chtěla zůstat celý život 1
164. aktivní v domácnosti 1
165. autorita 1
166. bezelstný 1
167. bezdlužný 1
168. bojovný 1
169. být jedinečný 1
170. být mi oporou 1
171. být zamilovaná 1
172. cizinec z teplých krajin - odstěhovala bych se tam 1
173. dlouhovlasý blonďák 1
174. dlouhé vlasy 1
175. dobré vztahy s rodiči 1
176. dobrý hudební vkus 1
177. dostatečně šílený 1
178. drsný 1
179. důvěřující (partnerce) 1
180. elegantní 1
181. estetické cítění 1
182. hospodárný 1
183. hravý 1
184. inspirující 1
185. kompatibilní se mnou 1
186. krásné oči 1
187. lidský 1
188. logicky uvažující 1
189. metalista 1
190. miluje změny 1
191. mírný 1
192. mít tvrdý penis 1
193. mít rád dobré jídlo 1
194. musí zavírat víko na záchodě 1
195. musí umět tančit 1
196. ne idiot 1
197. ne gambler 1
198. ne kretén 1
199. ne feťák 1
200. ne ňouma 1
201. nebojácný 1
202. nenáladový 1
203. nesmí mít vysoko položený hlas 1
204. nevyzáblý 1
205. nonkonformní (chová se odlišně) 1
206. normální 1
207. oblíbený 1
208. organizační schopnosti 1
209. plné rty 1
210. pohotový 1
211. pohostinný 1
212. povznesený 1
213. realista 1
214. respekt k odlišnostem 1
215. rošťák 1
216. roztomilý 1
217. schopen naslouchat 1
218. smyslný 1
219. snaživý 1
220. snědý 1
221. soudný 1
222. splodit dítě 1
223. temperamentní 1
224. tmavé oči 1
225. trochu grázl 1
226. trochu nedostupný 1
227. uvědomělý 1
228. uvážlivý 1
229. uvolněný 1
230. už jsem toho svého prince našla 1
231. vděčný 1
232. velké vypracované ruce 1
233. vitální 1
234. vlastní názor 1
235. výjimečný 1
236. vyřešená minulost 1
237. vytrvalý 1
238. zkušený 1
239. znalost historie 1
240. zvláštní 1
241. živočišný 1
242. základní hygienické návyky (občas je to tragédie) 1
Celkem: 3860

Bohužel na tomto serveru nelze vkládat do článků krásné tabulky, takže jsem musela jen takto vložit výsledky s textem. Přehlednou tabulku lze stáhnout zde.

Přijde mi tak samozřejmé a přirozené, aby měl člověk takové vlastnosti. Alespoň některé z nich. A přitom to není vůbec samozřejmost, když vidím partnery některých žen. Než to, co mají, tak to radši nic.

Ale uznávám, že i muži to s námi nemají mnohdy jednoduché, když čtu některé požadavky :)
Ani mě nenapadlo, že holky vymyslí tolik vlastností :) To bude asi tím, že se dalo dohromady 1147 hlav. Tohle je už vážně skoro encyklopedie vlastností :)

VTIPNÝ, INTELIGENTNÍ, HODNÝ... tři nejčastěji se opakující požadované vlastnosti, které by chtěla mít česká žena na svém partnerovi. A VĚRNÝ je hned následuje. Zdálo by se, že pro muže nemůže být problém tohle ženám splnit. Přesto je tolik žen bez partnera, protože prostě ten pravý zatím nepřišel.

To, že důležitý je i vzhled (prostě je důležitý!), dokazuje i přitažlivost, krása či atraktivita partnera, která je na 8. místě. Bez té vzájemné chemie to prostě nejde.

Několikát se objevil i požadavek na to, aby partner měl penis (větší, velký, tvrdý) (6x), aby byl dobrý v posteli (13x). Či na to, aby neměl vysoko položený hlas! (1x) :)

A hlavně, aby to nebyl kretén (1x), debil (1x), ňouma (1x)... Takže prosím vás, apeluji na všechny muže: Nebuďte kreténi, debilové a ňoumové! Berte tento seznam vlastností dokonalého muže, které jsme si vysnily my ženy, jako takový návod na to, jak velkou máte šanci uspět a které vlastnosti jsou pro nás nejcennější. Dala jsem vám jedinečnou možnost podívat se do ženské duše, co se nám v ní odehrává a na co v té naší hlavě myslíme. Je na vás, jak toho využijete.

Baví nás, když nás dokážete rozesmát, když máte něco v hlavě a jste na nás hodní. Máme také rády, když jsme pro vás jen ty jediné a cítíme, že nás milujete. Chceme, aby bylo na vás spolehnutí, abyste nám nelhali a byli tolerantní vůči našim chybám a nedostatkům. My se pokusíme o totéž :)

Při zpracovávání odpovědí této otázky mě napadla taková partnerská hra:
1) vytiskněte si 4x tabulku požadovaných vlastností
2) každý z partnerů obdrží dva výtisky
3) nejprve první partner zakřížkuje vlastnosti, které se domnívá, že druhý partner má
4) na svůj výtisk zakřížkuje druhý partner vlastnosti, které si sám o sobě myslí, že má
5) poté oba tyto výtisky porovnají :)
Jak se shodují výsledky toho, jak jeden vidí druhého a jak se vidíme sami?

6) Totéž se zopakuje u druhého partnera, který nejprve zakřížkuje vlastnosti, které si myslí, že má první partner
7) První partner si zakřížkuje vlastnosti, o kterých se domnívá, že má
8) Porovnají se :)

Analyzovat 1147 odpovědí vlastními slovy (chtěla jsem, aby holky použily svou hlavu a nebylo jim nic podstrkováno) bylo občas náročné, protože některé slečny se rády rozepisují, což naprosto chápu a respektuji :)


Zde jsou některé zajímavé odpovědi:

"Aby jsme se měli stále rádi a nepřestalo nám na sobě záležet... zbytek se vždy nějak vyřeší, protože nikdo nejsme dokonalý."

"Dokonalá kombinace vlastností neexistuje a vadí mi každý, kdo myslí, že ano."

"Hlavní pro mě je, aby mě miloval a nikdy nepodvedl. Chci být pro muže jedna jediná, pro kterou bude mít oči. Je to ale nereálné, a proto se vrhám z postele do postele různým mužům... Chci lásku a sex mi ji nahrazuje - dají mi pocit, že mě chtějí."

"Aby dokázal odolat vlivům společnosti (obejme kamaráda, aniž by to v jeho očích bylo "gay", nebojí se říct, že je feminista, je mu jedno, kdo vydělává víc, atd.)"

"Nechci strávit zbytek života jen s jedním mužem."

"Takový, aby nevyužíval svou fyzickou převahu proti ženě."

"Takovýho kluka už mám 10 let, neustále mi říká, jak jsem krásná a že mě miluje, otevírá mi dveře, nosí mi těžké věci, chodí mě doprovázet domů, naproti... zároveň je svůj, dělá si, co chce (není podpantoflem)."


Pokračování průzkumu v dalším článku 4/4.

Můj velký průzkum: Jaká je česká žena? (2/4)

14. března 2016 v 18:49 | Tereza

Můj velký průzkum - 2. část - Vlastní názor

18. Velikonoce

Už se nám to blíží. Velikonoce! Zeptali jste se někdy nějaké ženy, jak tento genderově rozdílný svátek prožívají? Myslíte, že jsou nadšené tak, jako muži?
Vím, o čem mluvím. Prožila jsem si obě strany, jen musím říct, že mě trošku mrzí, jak dopadl průzkum v téhle mé otázce. Mně se totiž Velikonoce líbí, jsem ráda, když dostanu na zadek :) Bez toho by to nebylo ono. Ale já jsem neobjektivní. Jsou to přeci teprve moje druhé pořádně ženské Velikonoce, zatímco většina holek už toho má od narození zřejmě po krk :)


Jsem ráda za těch 5,5 % žen, které čekají na výprask od muže. Patřím mezi ně. Ale chápu rozmrzelost těch ostatních, přičemž nejčastější odpověď (30 %) byla, že nesnáší Velikonoce a tenhle zvyk jim vadí. 23,6 % žen to zase vůbec neřeší, je jim to jedno.
Takže to tak vypadá, že Velikonoce jsou hlavně svátkem pro muže (alkohol, koledování, návštěvy, holčičí zadečky... a hlavně ta jejich mužská nadřazenost, v tento den naprosto zlegalizovaná a povolená :).

Teď, co jsem čerstvě vypráskatelná, prožívám samozřejmě Velikonoce s nadšením, ale chci říct, že se na to dívám ještě z jiného pohledu. Je to jedinečná stará česká tradice a já jsem pro zachování tradic. Je možné, že jednou budu taky z Velikonoc otrávená, jako ostatních 75,7 % českých žen (no, nejspíš ne :), ale vždycky se budu snažit udržet tradici a to vajíčko vlastnoručně namaluju a připravím si stuhy na pomlázky...

Ostatně tento důvod (zachování tradic) uváděly také holky v upřesnění. Ale také zmiňovanou dominanci mužů.
Co si tedy o Velikonocích myslí české ženy?

"Mrzelo by mě to spíše z tradičního hlediska. Od malička se to u nás doma děje a bylo by mi líto, kdyby najednou nikdo nepřišel, přestože mi dávno není 20. I kdyby to měl být jen brácha!" (To je hezký.)

"Symbolické vypráskání ok, ale koledníci s vařečkou vítáni nejsou! Poslední dobou je z toho zvyk, kdy se vyloženě těší na to, že mohou ženu brutálně a beztrestně ztřískat."

"Koho by to nemrzelo, bohužel tato tradice se nezachovala ve velkoměstech, spíše na vesnicích nebo malých městech."

"Záleží na tom kdo a jak, vtipně pojatá tradice proč ne, u nás bylo zvykem ženy polejvat studenou vodou a bylo to dost drastické, to jsem nenáviděla. Mělo by to být v rámci srandy, né prokazování nějaké dominance, nucení atp."

"Obecně nějak Velikonoce neprožívám. Práskání mi od dětství přišlo hrozně trapný. Nevěděla jsem, jak se tvářit. Prostě trapas."

"Když jsem byla malá, kluci chodili - byla to tradice. Nyní nám je přeci jen víc (25) a raději si zajdeme někam posedět :)"

"Vlastně se spíše celý den modlím ať nikdo nedorazí :D"

"Většina kluků/mužů nezná míru, a to i když je upozorním. Netoužím mít stehna plná modřin jenom proto, že je to zvyk."

"Vadí mi, když Velikonoce někteří muži zneužijí k tomu, jen aby se mohli ožrat."

"Velikonoce jsem hloupý otravný svátek."

"sexismus"

"Docela mi vadí mlácení kohokoliv, je to hloupé"

"Velice mi to vadí, přímo uráží, nejde jen o mlácení, ale i o polévání vodou..a další primitivní praktiky, které společnost mužů uplatňuje pod rouškou "zvyků" a "lidové tradice"

"Ročně ke mně přijde cca 40 kluků. Miluju Velikonoce. Užívám si to. Patří to ke každoroční tradici u nás."

"Nikdy se mi nestalo, že by nikdo nepřišel."

"Žiji v Praze, kde se tento venkovský zvyk nepraktikuje."

"Chlapi chodí, ale já neotevírám."

"Líbí se mi ta tradice. Takže jsem ráda, když si můj přítel, švagr nebo otec najdou čas a upletou čerstvou pomlázku."

"Hloupě věřím, že se na mě z vrby přelije její vitalita."

"Vypráská mě přítel, to mi stačí."

"Stačí mi jemný symbolický výprask od manžela :)"

"Stačí když mě vypráská doma přítel, ostatní chodí spíše na návštěvu, ať se jednou za rok vidíme, to mám ráda."

"Když jsem byla mladší vadilo by mi kdyby nikdo nepřišel. Nyní už to beru jako nutnou rodinnou tradici :-("

"Vždycky někdo přijde a je to legrace, nevadí mi to."

"Je škoda, že tradice mizí."

Tak a graf je barevný taky jako Velikonoce :)

Vztahy s muži

19. Vyrovnanost vztahu


21,3 % z českých žen přiznává, že jsou ve vztahu dominantní, zatímco 12,9 % submisivní. Nejraději mají ale ženy vyrovnaný vztah.

V jedné z následujících otázek (č. 26 v části 3/4) jsem se ale ptala na konkrétní vlastnosti, které by měl náš životní partner mít a občas se tam objevovala i dominance, čili jsou ženy, které vyloženě dominantního muže chtějí.


20. Za ruce


Zajímala jsem se o to, zda vůbec holky mají zkušenost s tím, že by je partner nechtěl vzít na veřejnosti za ruku. Nemyslela jsem líbání ani větší intimnosti. Jen ruka v ruce. Já mám chození za ruku totiž ráda.

Největší část žen (33,8 %) odpověděla, že jim vadí, když je partner nechce (odmítá) vzít za ruku na veřejnosti. Chceme, abyste nás drželi.

Možnost "jiné" zvolila většinou děvčata, která nemají partnera, i když jsem se ptala na hypotetický vztah, ne aktuální, takže tato možnost neříká, kolik dívek je bez partnera, ale zeptat jsem se na to mohla, to je fakt :)

Tady jsem vybrala nejlepší komentáře k této otázce:

"Nikdy se mi ale nestalo, aby mě nechtěl vzít za ruku."

"Neřeším tento problém, přítel mě drží za ruku kdykoliv. Ale kdybych to musela řešit, rozhodně by mi to vadilo (naštěstí s tím můj přítel nemá problém :-)"

"Ale nemusí ma držať vždy, to nechcem, ale vadilo by mi, keby ma nechcel držať za ruku nikdy."

"Proto bych s klukem, co by mě nechtěl vzít ani za ruku, nikdy nechodila. =)"

"Pokud by kluk nechtěl vzít svoji holku za ruku, určitě bych přemýšlela, jestli ji má vůbec rád."

"Pak by takový partner opravdu za to nestál."

"S člověkem, který se nechce držet na veřejnosti za ruce, teda má problém s intimitou, bych vůbec nechodila, ale nevynucuju si to, má k tomu asi nějaký důvod, ale na druhou stranu olíbávání, hlazení, apod. na veřejnosti nesnáším."

"Když mě nedrží za ruku, drží mě galantně za pas nebo mi nabídne rámě - miluje i on mě."

"Většinou mu buď mrznou ruce nebo něco nese :)"

"Už jsme spolu dost dlouho na to, abychom se nezabývali malichernostmi."

"Nepotřebuji se s ním neustále držet za ruce..."

"Můj současný přítel by to nikdy neudělal, ale už jsem měla přítele, který tvrdil, že se za ruku prostě nedrží, idiot, byl brzy bývalý, hodně mi to vadilo, ale to samozřejmě nebyl důvod rozchodu."

"Jsem vdova a už nemá kdo."

"Nikdy se mi to nestalo, ale kdyby ano, asi by mi to bylo líto."

"Nemám přítele, nejsem moc typ na vztahy."

"Přítele nemám, ale i kdybych měla, nevadilo by mi to. Nemusíme si přece nic dokazovat držením za ruku na veřejnosti. Nejsem romantička :)"

"Vôbec by mi nevadilo, keby ma držal menej, ale je na mne nacapený stále :D"


"Slušní lidé si nechávají projevy lásky na DOMA"

"Nemám přítele, ale když jsem měla, nechtěla jsem, aby mě držel, je to nepohodlné."

"My se odjakživa držíme za ruku. Je to přirozené."

"Jsem lesba a s mojí přítelkyní se držíme. Když mě nechce držet (třeba jde proti nám její učitel který to neví), nevadí mi to."

"Když mě nedrží a chci se držet, tak ho prostě chytnu já :)"

"Můj manžel mě za ruku bere vždy a všude, takže toto neřeším."

"Vadí mi, když mě neustále drží za ruku. On chce, já ne. :)"

"Drží mě pořád, i když nechce :D"

"Je to dětinské řešit proboha, ať se držíme nebo ne, stále jsme manželé."

"S takovým bych nechodila, musí být pyšný, že se mnou je, stejně jako já jsem."


21. Sexuální partneři

Odpovědi k otázce počtu sexuálních partnerů za života žen nebylo jednodouché zpracovat, protože odpověď je závislá také na věku. Navíc šlo o první z choulostivých otázek, takže výsledky nemusí být pravdivé, ale já věřím, že jsou. Vždycky se všude najde někdo, kdo k tomu přistupuje nezodpovědně (myslím k této statistice), ale přesto si lze nějaký obrázek udělat.

(Po kliknutí se tabulka otevře v plné velikosti)

Když tak na to koukám, tak si myslím, že si chlapi vždycky dokážou najít slečnu s těmi vyššími počty, se kterou si užijí, když to potřebují. Mezi jednotlivými výsledky jsou totiž tak extrémní rozdíly.

Tady bych chtěla upozornit... některé výsledky tohoto průzkumu překvapily i mě. Pokud překvapí ještě někoho, neznamená to, že když něco dělá většina, tak jsem zaostalá, divná nebo neschopná, pokud to nemám také tak. Nikoliv. Každý člověk je originál a tohle rozhodně není návod na to, co dohánět. Je to jen statistika. Vidíme jen ty extrémy, ale nevidíme, že běžnější jsou nižší počty partnerů, dost často i nula a není na tom nic špatného.

Ale prostě - ženy se chtějí také milovat :) A je hezké, že to prostě funguje - vztahy mezi muži a ženami.

7,9 % nechtělo odpovědět.

Při zpracovávání se častokrát těsně pod sebou objevovaly velké rozdíly jako 22 let - 0 partnerů, 22 let - 24 partnerů.
Dívky se v poznámkách v případě vysokých hodnot sexuálních partnerů často vyjadřují lítostivě, omlouvají se nebo se za tento velký počet stydí. Téměř vždy vysoký počet nějakým způsobem komentují, některé to nemrzí vůbec.

S 26. věkem vymizela v odpovědích "nula sexuálních partnerů" a s 39. věkem už měly všechny ženy sexuální partnery minimálně dva.

22. Sprostá slova


Nevím, proč lidé mluví sprostě. Chápu, když si občas někdo potřebuje ulevit a má to svůj důvod, ale ne, když říká "kurva" za každou větou, asi místo tečky. Je vidět, že 39 % ženám to vadí taky a 31,1 % to partnerovi toleruje.
Sprostí muži ale nemusí být smutní. Je tu 9 % žen, které mluví také tak :)


22. Kouření


69 % ženám vadí, když jejich partner kouří. Pro 39,7 % žen je dokonce kouření potencionálního partnera překážkou ke vztahu. A já patřím mezi ně. Je to pro mě nepřekousnutelné, nechápu, jak někdo může strkat tak smradlavé věci do pusy nebo si je zapálit doma. Je to stejné, jako kdybych si dala na stůl do obýváku hovínko. Nevidím v tom vůbec žádný rozdíl. Ale já jsem velmi zaujatá antikuřačka, takže můj názor na kouření je velmi radikální :) Vždycky říkám, ať si kdo kouří, jak chce, ale jen když je sám, ať tím neobtěžuje ostatní. Nedávno jsem byla v Liberci a už jsem fakt vypěnila. Nazvala jsem si ten den Liberec městem kuřáků. Kamkoliv jsem šla, šel přede mnou kuřák, držel si cigaretu v ruce, nekouřil, ale smrdělo to po celém chodníku, nedalo se za ním ani jít. Když si jeden takový úžasný kuřák zapálil cigaretu v podchodu na perón, kde byly všude cedule se zákazem kouření, zařvala jsem na něj, že jdu zavolat ochranku za tu cigaretu. Otočila se akorát jeho partnerka s kočárkem :) U nich doma to musí tedy vypadat.

Normálně takhle kvůli cigaretám nepěním, ale ten den mi přišel Liberec jako naprosto nepochopitelné antituristické město, protože jsem nebyla schopná najít podle jejich směrovek nástupiště číslo 2 a tak mi vlak ujel. Venku ledový vichr, já hladová a unavená. No jo, stane se :) Když jsem následovala směrovky s nástupištěm číslo 2, byly společně na cedulích s nástupištěm číslo 1, jenže jakmile jsem vešla na nástupiště č. 1, číslo 2 už nikde. Navíc kohokoliv jsem se zeptala, tak říkal: "Cože? Nástupiště číslo 2? To jsem tu nikdy neviděla!" :D
Ale jo, je tam, jenže schované daleko za rohem. A tak ten kuřák zkrátka odnesl mojí špatnou náladu :)

Těším se na chvíli, kdy tahle planeta pochopí, že kouření je nesmysl. Víc to nebudu komentovat, protože by to bylo na dlouho.

Jen prosím, muži a ženy, nekuřte. Opravdu to smrdí.

23. Dotěrný muž


No těpic. Téměř 30 % žen zažilo někdy dotěrného muže. "Já jsem tady nejsilnější, tak buď zticha." Fajn. Ne, žádné fajn. Ale co můžeme dělat? Nejspíš ho vykopnout a najít si jiného, který nebude svou ženu brát jako kus hadru, ale bude si jí vážit a milovat ji. Protože láska vypadá jinak.

Já se na tuhle otázku ptala záměrně, protože takovou zkušenost mám taky. Ale nemyslela jsem tím laškování mezi partnery, kde partnerka hraje jen divadlo a líbí se jí, jak jí její partner dobývá. Tam "ne", znamená "ano", i když žena říká "ne". Takové divadlo se mi líbí :)


24. Květiny

Výborně, gentlemani a pozorní muži ještě nevymřeli :) Ať už to dělají z radosti nebo z donucení, květina udělá radost vždycky.

12,4 % žen ještě na svojí první květinu z lásky čeká, ale určitě se dočká.

25. Sexuální orientace


Noo, tak zeptala jsem se na to. Hlavně mě zajímalo, jestli na tolika respondentkách bude potvrzen onen 4% výskyt leseb. Nepotvrdilo se. Žen, které přitahují ženy, je v tomto průzkumu pouze 10 (0,8 %). Ale kolem 20 % uvedlo, že je přitahují muži i ženy s tím, že více muži. Což je hezké číslo :)

Nesledovala jsem počet osob, které přitahuje kdokoli (pansexuál) bez ohledu na fyzické pohlaví. Chtěla jsem vědět, kolik holek chce muže, čili jak velký je boj o muže a je to 97,5 %. Je to prostě boj :) Ale já se s žádnou o toho svého dělit nehodlám. :)


Shrnutí 1. a 2. části:

(To je hlavně doporučení pro slečnu, co chce dělat vše, jako "většina žen" ;)

Bude-li se chtít tedy někdo chovat jako VĚTŠINA žen, musí si
- lakovat nehty
- nepoužívat lak na vlasy
- umývat vlasy denně nebo alespoň ob den
- mít dlouhé vlasy
- denně si mazat krém na obličej
- chodit ráda a často v podpatcích
- často nebo alespoň občas si na sebe vzít šaty
- neholit si své ženské chlupy na rukách
- zato nohy mít hezky oholené
- vyholené přirození
- nosit náušnice
- mít jich doma alespoň 6 až 50
- voní se parfémem ve skle
- používá řasenku a vrchní make-up s pudrem
- nosí kabelku přes rameno
- má doma aspoň občas uklizeno
- má ráda černou barvu
- nejčastěji pije vodu nebo čaj
- nesnáší Velikonoce a vadí jí výprask na zadek
- chce vyrovnaný vztah
- chce chodit s partnerem za ruku na veřejnosti
- nechce, aby její partner mluvil sprostě
- chce, aby její partner nekouřil cigarety
- dostává květiny od muže z lásky
- chce, aby její partner byl muž


A to je vodítko vlastně i pro muže, jakou ženu mohou v Česku čekat. Nejsme zas až tak špatné, co myslíte? :)

Věřím, že nejsem sama, koho výsledky pobavily.

To ale není všechno...

Pokračování v dalším článku 3/4 (Pan dokonalý)
a dále ve 4/4 (Žena toužící po penisu).
TOPlist