close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Prosinec 2016

PF 2017

21. prosince 2016 v 10:39 | Tereza

National Geographic Leden 2017: Gender revolution

16. prosince 2016 v 15:03 | Tereza
(AKTUALIZOVÁNO 6.1.17 a 12.2.17)

Časopis National Geographic poprvé po 130 letech své existence umístil na titulní stranu transgender osobu - devítiletou Avery Jackson.

"Nejlepší věcí na tom, že jsem holka je, že nemusím předstírat, že jsem kluk."


Lednové číslo tohoto časopisu bude moc hezky zpracované a plné fotografií. Část z nich uvádím zde už teď. K dispozici mám zatím pouze anglickou verzi, která bude v prodeji od 27. prosince 2016.

Českou mutaci, která stále ještě není avizovaná ani na českých stránkách National Geographic, si určitě nenechám ujít a do tohoto článku shrnu vše důležité, co se dočtu.

National Geographic připravuje i nový dvouhodinový dokument s názvem Gender revolution, který bude mít premiéru 6. února 2017, informace k němu budou přístupné na stránkách National Geographic už 3. ledna 2017 zde.

A protože mě zajímalo, na co zase ti vědci přišli, nenechám si ho ujít.

V upoutávce níže zazněla otázka:

Jak je možné, že i velmi malé děti si uvědomují, kým jsou?

Zodpovědnost za to nese "big-T" - testosteron. Ve druhém a třetím trimestru těhotenství se mozek dítěte vyvíjí velmi rychle. Vyšší než běžné hodnoty testosteronu v těle dívky během tohoto období způsobí, že její mozek se později idenfitikuje jako chlapec. Myslí si, že je ON.
Nižší, než běžné hodnoty testosteronu v těle chlapce způsobí, že jeho mozek se později idenfitikuje jako dívka. Myslí si, že je ONA.

To je úplně nová informace.


Upoutávka na tento dokument https://www.youtube.com/watch?v=Qx_duukU8OU


Malá ochutnávka:

Když se dvojčata Caleb (vlevo) a Emmie (vpravo) Smithovi z Massachusetts v roce 1998 narodila, bylo těžké je od sebe rozeznat. Dnes Emmie říká: "Když nám bylo 12, necítila jsem se jako kluk, ale netušila jsem, že je možné být dívkou." V 17 letech Emmie vystoupila jako transgender a podstoupila operaci pohlaví. "Nebyla jsem méně ženou před ní a nejsem jí ani méně dnes."
Lynn Johnson / National Geographic


Gavin Grimm, který se identifikuje jako transgender chlapec požaduje, aby mohl používat chlapecké toalety v Gloucester High School. Americký Nejvyšší soud jeho žádosti vyhověl.
Jonathon Gruenke / TNS Getty Images


Vážně mám moc ráda, když někdo ukáže své fotky. Emmie s Calebem jsou tak krásní. Navíc u jednovaječných dvojčat je tato situace hodně zajímavá (už jsem jí zaznamenala i dříve). Jak je možné, že na oba plody v těle matky působí stejné podmínky, přičemž z jednoho z nich se později stane transgender? A tady vidíme, jaký vliv hrají hormony při vývoji v pubertě. Caleba jednoznačně identifikuji jako chlapce, Emmie jako dívku.

Prostě: je to jen chemie.


AKTUALIZOVÁNO 6.1.17:

Tak nám 6.1.17 konečně vyšlo i české číslo tohoto vydání.
Trochu mě zklamala titulní strana.
Na začátku tohoto článku je vidět, jak vypadá lednové číslo v Americe.
Tady je naše česká verze:


"Tu holku tam nedáme. Dáme tam tři ikony na modrém pozadí, to bude jistější." (Si asi někdo řekl. Nebo nevím.)

Toto číslo ještě nemám v ruce (vyšlo teprve dnes), takže hned jak se mi do ruky dostane, nakouknu a popíšu, jaké to je, když někdo píše o něčem, o čem toho víme nejvíc na téhle planetě. :)

Toto číslo se dá stáhnout také v elektronické podobě za 75 Kč zde na Alza.cz.



AKTUALIZOVÁNO 12.2.17:
Dnes televizní kanál National Geographic Česko odvysílal premiéru pořadu Gender Revolution v češtině.
Dívala jsem se, nebylo to vyloženě nezajímavé, ale pro nás, kteří o tom víme mnohdy víc, než kdokoliv jiný na světě, nemůže takový dokument přinést až tolik nového. (Většinu toho, co v něm bylo řečeno, lze najít i na tomto blogu. To, co bylo pro mě nové, uvádím pod tímto článkem jako zajímavé poznatky z tohoto dokumentu.)

Celý dokument je velmi přínosný pro někoho, kdo o transsexualitě nebo intersexualitě a ostatních identitách (bigender, pansexuál apod.) neví vůbec nic a takových je rozhodně víc, než těch, co si vše prožijí na vlastní kůži. Otázkou je, kdo bude poslouchat vás... a kdo raději seriózní dokument z výroby National Geographic? :)

Reportérka National Geographic Katie Couric provádí celým pořadem z pohledu absolutně nevědoucí osoby, což je pro některé z nás trochu nuda. Jinak ale musím říct, že obrazově i informačně jde o podařený dokument (v americkém "amazing" stylu) vhodný pro širokou veřejnost nebo toho, kdo teprve tápe.

Dokument Gender Revolution mi přinesl několik nových informací a poznatků:
  • Blokátory puberty ve formě implantátu mají nyní účinnost až 2 roky (to platí i pro MtF holky - v USA tedy :)
  • "Operativní změna pohlaví" se už prý neříká, protože nejde o změnu, vhodné je použít "operativní potvrzení pohlaví".
  • Chcete potkat transsexuála? Navštivte síť občerstvení El Pollo Loco v jižní Kalifornii, kterou vlastní transsexuální žena a zaměstnává transsexuální zaměstnance.
  • V celém dokumentu mluvily všechny holky MtF, které již prošly pubertou a mutací, hlubokým hlasem. A všichni FtM kluci taky :) Tím se řídil i český dabing, takže MtF holky jsou dabovány muži a FtM kluci taky :)
  • AMAB - assigned male at birth, AFAB - assigned female at birth = označení našeho biologického pohlaví
  • Transtrender - nový termín = podskupina transsexuálů vytvářejících nové trendy, které transsexuálové nemají v oblibě
  • Fa'afafine - osoby žijící na Samoe identifikující se jako třetí pohlaví vzhledově podobné ženám, ale spokojené s mužským tělem, neidentifikující se jako transsexuálové (...a to bych řekla, že je chybějící článek v naší evropské kultuře, kde si občas transsexuálové a "transsexuálové" spolu nerozumí...)

Poznatek k překladu: Jelikož angličtina v některých případech nerozlišuje rody, museli se (neznalí) Češi rozhodnout, jaký rod použít v překladu a ještě jsem nezažila, aby v tom překladatel neudělal zmatek. Není tam takových chyb moc, ale mně to tahá za uši, když se o FtM klukovi mluví v ženském rodě a on za minutu řekne: "jsem šťastný". :-/

Prsy prsy prsyčky

9. prosince 2016 v 23:10 | Tereza
Jen co jsem se během přeměny naučila snad vše o ženském pohlavním ústrojí, hormonech a přirozených mikroflórách, což obvykle holky zvládají nastudovat v době puberty, potkala mě další výzva. (To aby člověk povinně fasoval nějakou knížku o dospívání v ženu :)

Při jedné z mých návštěv gynekologie napadlo paní doktorku poslat mě na preventivní vyšetření prsů - do mamacentra. Reagovala tak na moje prsy. (Zeptala se doslova: "To vám to takhle narostlo?")

Což mi znělo jako lichotka.

Jaaaak narostlo? Jí to taky narostlo. Však to je normální ne? Nechci být prkno. A je fakt, že u chlapů to prochází, i když bych chtěla samozřejmě větší.

Na vyšetření ultrazvuku prsu jsem čekala v našem městě půl roku od objednání.

Řekla bych, že téma "prsa" řeší asi každá holka a žena (a většina chlapů).


Když už o tom mluvím, měla bych také připomenout, že zrovna prsy (a prsa) jsou úžasná i z mluvnického hlediska.

Takže před anatomickým rozborem jeden stručný mluvnický:

Já sama se až doteď skloňování slova "prsa" vyhýbala. Jde totiž o slovo, které patří mezi deset českých slov, ve kterých Češi nejvíce chybují. Vždy jsem místo toho radši použila lépe skloňovatelné slovo ňadra, zatímco většina mužů to řeší výrazem kozy nebo rozkošnější variantou u těch méně obdarovaných kůzlátka, což mi snad ani nevadí. Důvodem byl fakt, že pochopit a zapamatovat si skloňování prsů/prsou/prs je prostě vyšší level češtiny, které bych opravdu nechtěla vysvětlovat cizincům, kteří touží mluvit hezky česky.

Tak teď v tom budeme mít aspoň všichni jasno. (Hlavně já, když už o tom píšu a to slovo se tu vyskytne tak stokrát).

Jsou totiž prsy a prsa.

Prsy jakože ty "bobulky" (prostě ta krásná kulaťoučká věc - symbol ženskosti a mateřství, který všichni obdivují na hrudi lidských samic) se jednoduše skloňují podle vzoru hrad. (Štouchla jsem se do prsu/hradu. V hospodě se bavili o prsech/hradech.) atd.

Takže já nemám velká prsa, ale velké prsy. Aha... Kdybych měla velká prsa, byla bych nejspíš atlet s hrudním košem hodným kladiváře plochá jak prkno.

Prsa jsou slovo pomnožné a mají jednu zvláštnost, která je super, akorát se hůř pamatuje. Ve 2. a 6. pádě si zachovala zbytek dvojného čísla. To není číslo jednotné ani množné, ale prostě dvojné. Dvojné číslo je neskutečně krásný archaismus, skoro jako taková archeologická vykopávka v našem jazyce, kterou nikdo neumí skloňovat. :) Čeština dvojné číslo používala do 15. století. Takže 1. a 4. pád prsa, 2. prsou (zřídka prs), 3. prsům (nesprávně prsoum), 6. na prsou, 7. prsy.

Prsy a prsa jsou tedy v nové češtině homonyma a liší se významem i některými pády.

Slovo prso je chybně utvořený tvar neexistujícího jednotného čísla pomnožného substantiva středního rodu prsa.

No kdo tohle vymyslel.

Ačkoli to tak je a já se tím v tomto článku budu řídit, normálně to stejně nikdo nedodržuje a všichni říkají prostě prsa. Ještě nikdy jsem neslyšela, že by někdo řekl "Ty máš krásné prsy!". To by řekl jen nějaký mamlas (nebo slušný Marek Eben, který mamlas není).

Jééé, kůzlátka! A tři! :)


A teď konečně k té anatomii aneb Poznejme své prsy.

V lékařském slovníku se jako definice prsu uvádí: "ústrojí lidského těla na přední straně hrudníku, v němž je uložena mléčná žláza, u mužů zakrnělá".

Zajímala mě hlavně ta poslední část "u mužů zakrnělá". (Zakrnělou ji mohou mít ale i bioženy, pro které to znamená problém.)

Ono je to vlastně zajímavé podobně jako s vousy. Neboť v každé (ano, naprosto v každé) ženě jsou zárodky vousů. Stačí ten správný elixír (testosteron) a začnou růst, raší z té původně jemňoučké hebké panenské ženské tvářičky tak krásně, že je z toho brzy parádní drsný chlapský Krakonošův plnovous. (Škoda jen, že to nefunguje i opačně. Že stačí testosteron odebrat a máme zpátky krásnou jemnou ženskou tvář.) A stejně tak v každém muži jsou zárodky prsů. (I tam to nefunguje opačně. Pokud tkáň vlivem estradiolu jednou naroste, je prostě tam.)

Tohle téma tu vlastně řeším prvně, protože k tomu ani nemohla být nikdy předtím příležitost (protože jsem na mamograf nikdy nechodila a nebyla jsem spolu s mými prsy 2,5 roku pod vlivem estradiolu). Pořád člověk zažívá něco nového. (Nebo v tomto případě spíš žena.)

Když jsem se včera ráno vydala do čekárny mamografu a posadila se mezi dalších třicet čekajících žen, držela jsem v ruce žádanku od gynekoložky, na níž jsem zabělila informaci, kterou tam tak rádi všichni doktoří píší: "Po konverzi MtF". Tohle mě rozčiluje. Jsem z té "nemoci" vyléčená, dostala jsem o ukončení léčby i papír (pro matriku), taky doktoři nikde nepíšou roky po angíně "po angíně" nebo když si zlomí ruku "po zlomené ruce v dětství". Jsem naprosto zdravá (a vždycky jsem byla). Na druhou stranu to chápu, může to mít vliv na dané vyšetření. Jenže já tam chtěla přijít jako biožena se svými ňadry (tedy prsy, už se tomu slovu zase vyhýbám) se zvědavostí, zda ty moje prsy projdou (čili jsou stejné jako u biožen, kterým se vyvíjely od narození, zatímco mně teprve 2,5 roku). Přicházela jsem tam s otázkami: "Poznají, že jsou jiná? Jsou jiná? Mám vyvinuté mléčné žlázy?"

Naštěstí na žádance nebyla naše slavná diagnóza F64.0, ale N63 (nezhoubná bulka v prsu neurčitého původu), takže jsem si prohlídku nemusela hradit sama.


Až do chvíle, kdy mě sestřička s doktorkou na sonu přivítaly, jsem byla ta největší frajerka. Odložila jsem si a vešla. "Lehněte si tady, ty vlásky si hoďte takhle dozadu a zvedněte ruce." (Vlásky... to je hezký :). V tu chvíli mi ale došlo, že ležím na místě, kde se tolik žen dozví těžce stravitelnou novinu o svých prsech a začala jsem mít strach taky. Moje babička tu informaci kdysi slyšela, ale vyléčila se, i když přišla o prs a navíc teď pod vlivem estradiolu, jak rychle rostou... chtěla jsem mít jistotu. Tiše jsem poslouchala, co paní doktorka v potemnělé místnosti sestřičce (velmi velmi pomalu a rozvážně) diktuje a vnímala, jak mě tlačí ultrazvukovým čidlem na prsech, bradavkách a axilách opatlaných gelem.

Abych pochopila, jak je to se zakrněním mléčné žlázy u mužů a s mojí mléčnou žlázou (kterou jsem přirozeně mít chtěla), musela jsem si nastudovat anatomii prsu:



Není to nic složitého.

Při mamografickém vyšetření lékařka do zprávy uvede informaci, o který typ prsní žlázy se jedná. Je to klasifikace dle Tabára. A to už jsem se začala ztrácet. O tom jsem slyšela prvně. Její hodnota vyjadřuje míru přehlednosti tkáně. Existuje pět typů prsní žlázy a jejich odpovídajících zobrazení. Typy I-III (redukující) jsou dobře přehledné a obvykle nevyžadují doplnění ultrazvukovým vyšetřením, naopak typy IV a V (neredukující) jsou špatně přehledné a doplňující vyšetření vyžadují.
Ta moje kůzlátka jsou Tabár I.


To byla první informace, u které jsem si začala říkat, že kdybych měla zakrnělou mléčnou žlázu, už by to doktorka asi dávno poznala.

A taky že jo. Poznala by to. Jenže tady nebylo co poznat. Protože pak přišla informace, že mám vysoký výskyt mléčné žlázy v prsu v porovnání s tukem bez přítomnosti ložisek a patogenních akustínů, takže to byly pro mě hned dvě dobré a zajímavé zprávy.

To je po mém letošním zjištění a ověření přirozené ženské mikroflóry v neovagíně další ověřený fakt. Řešila jsem tu kdysi podprsenky, ale přímo prsa nikdy.

"Nějaké" větší prsy jsem měla od puberty, takže bylo na čem stavět. Na endokrinologii mi u vyšetření před přeměnou doktor řekl, že tkáň bude nejspíš tuková.

To znamená, že muselo dojít ke změně.

Věděla jsem, že transsexuální ženy mohou kojit, pokud se jim podá ve správné dávce progesteron (tzn. nasimulované hodnoty před porodem a po porodu). Pod vlivem hormonu progesteronu rostou a zvětšují se žlázové lalůčky a alveoly (z jejichž buněk je v těhotenství produkováno mléko), vlivem estrogenů se pak zvětšuje vývodný systém. Mění se poměr žlázové a tukové tkáně ve prospěch mléčné žlázy.

Podařilo se mi zjistit ještě několik zajímavých faktů (a některé z nich zopakuji):

Reakce prsů na HRT u transžen se začíná projevovat už 1 až 3 týdny od začátku terapie. Růst prsů se potom zastaví v průběhu 18 až 36 měsíců.

Po orchiektomii jsou výsledky růstu prsů lepší. Během přítomnosti varlat je pak růst prsů pomalejší a méně intenzivnější. Totéž platí i v případě užívání Spironolaktonu (hlavně v Americe) nebo cyproteron acetátu (Androcur), z nichž ten druhý je lepší variantou, než ten první.

Obecně platí, že změny jsou vratné až zhruba do 6 měsíců. Poté už začínají být účinky na prsy nevratné. Jakmile jednou prsní tkáň naroste, už nezmizí.

Podle Tannerovy stupnice se rozlišuje pět typů vývoje ženského poprsí:

I. žádné žlázové těleso, nepigmentovaná areola je v nivó (základní úrovni) kůže (věk pod 10 let)

II. žlázové tělesno je hmatatelné jen v rozsahu dvorce (věk 10 - 11,5 let)

III. žláza přesahuje obrys dvorce, objevuje se špičatě kónický prs (11,5 - 13 let)

IV. prs, někdy i velký, jehož dvorec s bradavkou tvoří puchýřkovitý útvar nad nivó kontury prsu, dvorec je jen málo pigmentován, nejsou patrny Montgomeryho žlázky a bradavka není erektilní (13 - 15 let)

V. definitivní podoba zralého prsu, kde je dvorec v nivó prsu, je hyperpigmentovaný a lemovaný věnečky Montgomeryho žlázek, bradavka je erektilní (nad 15 let)


Jak je vidět výše, biožena dosáhne plně dospělých prsů (Tanner V.) za zhruba 4 - 5 let. Většina transžen nedosáhne stadia V.
Kromě těch, které mají po orchiektomii a věk pod 22 - 23 let. Důvod je ten, že ve věku 16 - 18 let dochází ke špičce v rychlosti růstu, který poté ve věku 22 - 24 dramaticky klesá.

(Tady bych chtěla poznamenat, že znám slečnu po přeměně, která prodělala nejprve orchiektomii v 19 letech, poté kompletní SRS a ani po dvou letech HRT jí nenarostla prsa vůbec žádná, takže to nakonec vyřešila plastickou operací a je spokojená.)

Je normální, že většina transžen nebude mít plně vyvinuté poprsí. Většina dosáhne stupně Tanner III. nebo IV. (Ten můj Tanner je IV. a růst i bolest prsů zcela přestala u mě zhruba 2 roky na HRT, takže už mi víc nenarostou. Košíčky mám B, ale jen tak tak. Velikost podprsenky 80B.)

Podle zkušeností se zdá, že největší vývoj prsů u transžen je zaznamenán prvních 18 měsíců. Poté se zpomaluje až téměř zastaví. V případě orchiektomie může růst prsů pokračovat do 3 let. Dokonce však i velmi malé množství testosteronu zpomaluje nebo zastavuje proces růstu a to i přesto, že je do těla dopravován antiandrogen.

Pro podporu správného růstu prsů je potřebný progesteron i estradiol. Mnoho endokrinologů (i v zahraničí a v USA) ale z nějakého důvodu progesteron nepředepisuje. Progesteron pomáhá vytvořit plnější prsa a prsní žlázy. Podílí se i na růstu bradavek.

Intramuskulární injekční podávání estradiolu poskytuje lepší výsledky, než pilulky nebo transdermální náplasti. Je to také bezpečnější. (V ČR se injekčně nepodává.)

Zásadní je dobrá strava plná vitamínů a ne příliš vysoká hladina zinku. Zinek narušuje vstřebávání estrogenu. Velmi důležité jsou omega-3 mastné kyseliny, rybí tuk a tablety s vitamínem D a vápníkem.

Když prsta rostou, bolí to (tzv. mastodynie). Je to naprosto normální.

Vývoj prsu u transžen závisí na několika faktorech:

- věk, kdy začne HRT
- doba trvání HRT
- konkrétní dávkování HRT
- genetika (stejně jako bioženy)

Obecně platí, že vývoj prsů u většiny transžen zřídka překročí košíček B a může to trvat až 2 roky na HRT, než dojde k dosažení maximálního rozvoje prsu.

Tak to je vše. Další studie na sobě sama ukončena.

Tabár, Tanner, axila, areola... to je zase informací :)

Teď už bych snad měla znát své tělo úplně celé. Jsem ráda, že ho mám. Byl to ale "porod" :)
Nikdy bych nechtěla být chlapem.


A ještě něco.
Když už jsme jednou holky, dívky a ženy a poznáváme své tělo (o trochu později, než jiné holky, ale důležité je, že se o to aspoň zajímáme), měly bychom vědět něco i o své periodě. Jasně, že tahle záležitost se transgender žen vysloveně netýká (ačkoli by ji většina z nás chtěla a nezastaví nás ani zoufalé výtky biožen, že tohle bysme fakt nechtěly (ale ano, chtěly, neboť perioda = ovulace = možnost stát se matkou = tedy jsem žena)), jenže pokud jsem žena, měla bych něco vědět o své vagíně, o svých prsech a o své periodě. Co když se mě na to třeba jednou zeptá můj muž? Můj tehdejší poslední přítel, kterému jsem nic neřekla, mi občas v některých mých náladách na zabití uštědřil poznámku: "Ty máš zase krámy, viď?" Přitom já je záměrně nehrála. Nechci už nikdy na nikoho nic hrát... toho už bylo dost kdysi.
(Hlavně, pokud už ty "krámy" ale jakože máme, pamatujme si, kdy :) Já na to měla v telefonu pro jistotu aplikaci a mám jí i na "antibejby pilulky", takže mi každý večer v 19:25 zazvoní telefon, že si mám vzít pilulku, díky čemuž jsem před přítelem legalizovala to, že něco jako antikoncepci (což Estradiol i Estrofem vizuálně vypadá) beru. Ten byl rád, že se chráním a může si tak užívat... No já byla taky ráda, že neotěhotním, to je jasný. Hm, to byly fajn časy...)

Není na škodu znát věci, které jsou nám blízké...

Tvůj cyklus ve 2 minutách



Jak se zbavit chlapa

1. prosince 2016 v 19:37 | Tereza
V noci na dnešek se mi zdál sen, ve kterém jsem byla krásná dívka.
Byl to tak hezký sen...
(Ne ne ne, pointa typu "ale to nebyl sen!" se nekoná :).
Podívala jsem se v tom snu do zrcadla a líbila jsem se sama sobě, líbila jsem se mužům, milovala jsem svoje fotky... tak trochu narcistní sklony. V tu chvíli v tu noc ale vyjadřovaly mou touhu po kráse, po dokonalé ženskosti. Ačkoli jsem v posledním měsíci byla milována taková, jaká jsem, sama v sobě jsem cítila, že bych chtěla víc. Větší prsa, větší zadek, hustší vlasy, vlnitější vlasy, anebo úplně rovné? (co vlastně chci? :), menší nos, menší bradu... Přitom jsem slýchávala moc hezké hlášky typu: "Miluju tu tvojí hezkou bradičku" nebo "mám rád, když si dáš takhle vlasy za ucho..." a dal mi vlasy za ucho (to bylo tak krásné, jak mě přitom vždycky nevědomky pohladil po tváři...), což zásadně sama nikdy nedělám, protože nemám ráda, když se na mě někdo dívá z profilu. Ale on se na mě takhle díval rád. Pak si položil hlavu na moje rameno nebo mi ráno řekl, jak jsem krásná, když spím, zatímco se na mě díval.

Jednou mě v noci probudil celý vyděšený, jestli tu jsem. Pohladil mě a zase usnul.

V takových chvílích jsem přemýšlela, jak je to možné, že pro něj jsem krásná? Já bych si přitom přála být krásná třeba jako jeho bejvalka, což pro mě byla úplná modelka proti mně. Proč je teď tady se mnou, když je všude tolik krásných super sexy holek? Dívá se na mě, stojí proti mně a opakuje pořád dokola, jak jsem krásná. Pak se na mě divoce vrhne, opře o starožitnou malovanou skříň a mé laškovně propletené kolínko zanalyzuje něco, co se mužům skrývá těžko (a mně to vůbec nevadí). Ale já že jsem krásná?

Takovéhle otázky jsem si zakázala podávat. Kazily totiž tu harmonii, která vznikne pouze a jen tehdy, když se dva lidé (bezpodmínečně) milují. A proto o tom píšu. My se (stejně jako ostatní ženy) budeme kritizovat do nekonečna. Ale najdou se lidé, kteří nás budou milovat takové, jaké jsme.


Zpočátku to bylo fajn.

Než se rozepíšu s touhle "telenovelou", kterou nosím v hlavě pár týdnů, musím říct, že jsem vždycky hrozně ráda četla blogy, na kterých jiné (bio)holky popisují své pokusy o to ulovit chlapa nebo řešily vztahy. Bavilo mě to hodně, dívat se takhle "přes rameno" na někoho jiného a říkala jsem si, že já o tomhle nikdy psát nebudu. Nebudu no.

A musím taky říct, že v jádru jsme stejně všechny stejné. Všechny chceme chlapa (kromě těch, co chtějí ženu), kterého mi popsalo 1147 respondentek ve věku 13-70 let v mém velkém březnovém průzkumu a uvedlo tak neskutečných 242 různých charakteristik "Pana dokonalého", přičemž jsem je nechala svobodně vyjmenovat kolik vlastností chtějí a tak se mi sešlo 3860 vlastností uvedených podle nejvíce ceněných priorit, které jsem poskládala dohromady a vyšlo mi, že Pan dokonalý má mít tyto vlastnosti:


To prosím není seznam, který si napsala paní Nováková na papírek, když čekala na vlak a neměla co dělat, ale seriózní průzkum. A přišla jsem na to, že v tom seznamu je cosi magického, čeho bysme se měly, my holky, držet tak nějak plus mínus v rámci přijatelného počtu kompromisů (to jako že nemusí splňovat všechny uvedené vlastnosti, ale některé z nich by mohl).
Jak jsem později zjistila, vybírala jsem si takové muže, kteří tyto vlastnosti neměli, ale já si myslela, že mají. Měla jsem růžové brýle z toho, jak je ten muž přitažlivý (opravdu mít jen bod č. 8 nestačí), pozorný a malovala jsem si budoucnost tak, jak jsem si jí namalovat chtěla, zatímco realita byla jiná.

A protože jsem dostala od čtenářky e-mail typu "Terez, napiš zase něco, nějaký článek, třeba jako v tom stylu "jak jde čas", víš?", tak jsem se rozhodla shrnout své zkušenosti s navazováním vztahů s muži za poslední rok mého "pobytu na té správné hezké holčičí straně" :) Za normálních okolností (ve vztahu partnerském) bych ho napsat nemohla, protože bych na to neměla čas. Teď ale můžu.

Je toho hodně, co bych chtěla říct. Takže kdo nemá rád dlouhé články, může si jít třeba zatím umýt hlavu. Nebo radši dvě.


(Je to delší no. Rozepsala jsem se.
Do zásoby :)

TOPlist